Článek
Představte si motoristický sport, kde o vítězství nerozhoduje jen syrový výkon motoru ani technická genialita jednoho muže za řídítky. Představte si disciplínu, kde je klíčem k úspěchu absolutní souhra, bezvýhradná důvěra a dokonalá fyzická synchronizace dvou lidí na jednom stroji. Zatímco pilot v obrovské rychlosti krotí nadupaný motokrosový speciál s postranním vozíkem, prolétává hlubokým blátem a překonává desítky metrů dlouhé skoky, druhý člen posádky – spolujezdec neboli „passenger“ – provádí na pekelném stroji doslova akrobatické kousky. Vyklání se centimetry nad rozbitou trať, vyvažuje stroj v ostrých zatáčkách a riskuje vlastní tělo, aby udržel sajdkáru ve stopě.
Viktorija Vareikaitė a Gregory Raymond
V tomto extrémním světě mistrovství světa v sidecarcrossu, kde tradičně vládne obrovská fyzická síla, testosteron a tvrdost, vyčnívá jedno jméno. Viktorija Vareikaitė. Litevská závodnice, která se nezapsala do historie jen tím, že je ženou v převážně mužském sportu, ale především svými výkony, neuvěřitelnou vytrvalostí a odhodláním patřit mezi absolutní světovou špičku.
1. Kdo je Viktorija Vareikaitė?
Viktorija rozhodně není v prostředí vůně benzínu, řvoucích motorů a odlétávajícího bláta žádným nováčkem. Motorsport měla napsaný v DNA od nejranějšího dětství. Jejím prvním velkým vzorem a inspirací byl její vlastní otec, který sám závodně řídil sajdkáru. Malá Viktorija tak trávila víkendy na motokrosových tratích a sledovala dynamiku tohoto fascinujícího sportu téměř od plenek.
Její vlastní závodní dráha však zdaleka nebyla přímá a přímočará:
- Od motokrosových pádů k sajdkárám: Závodit začala už v devíti letech na sólové motorce. Jak ale dnes s odzbrojující upřímností a úsměvem přiznává, jako sólová řidička nebyla zrovna nejopatrnější. Její dravost a absence přirozeného pocitu strachu vedly k tomu, že téměř každý měsíc končila se zraněním. Po dvou letech experimentování si uvědomila, že řízení pro ni možná není to pravé – chyběl jí cit pro opatrnost, což by na sajdkáře znamenalo obrovské riziko nejen pro ni, ale i pro jejího spolujezdce.
- Veslařská epizoda a železná disciplína: Na několik let motokros opustila a vrhla se na úplně jiný sport – veslování. Vypracovala se až na úroveň profesionální závodnice. A i když u veslování nezůstala navždy, tato zkušenost zásadně zformovala její sportovní kariéru. Získala neuvěřitelný fyzický základ, obrovskou kardio vytrvalost a především pochopila, jak tělo funguje pod extrémní zátěží. Prošla sportovní psychologií a osvojila si pracovní morálku: pokud chceš být nejlepší, musíš dřít víc než ostatní.
- Návrat k benzínu: Když s veslováním skončila, srdce ji nekompromisně táhlo zpět na motokrosovou trať. Zkusila to ještě na rok jako sólo jezdkyně, ale osud zakročil. Po jedné náhodné příležitosti vyzkoušet si roli spolujezdce v sajdkáře bylo rozhodnuto. Našla svou pravou vášeň.
2. Velký krok do neznáma: Cesta z Litvy a dramatické začátky ve Francii
Být spolujezdcem v Litvě nebo Pobaltí Viktoriji po čase nestačilo. Pokud se chtěla posunout na absolutní světovou úroveň, jet Mistrovství světa (GP) a měřit se s těmi nejlepšími, musela udělat zásadní životní i kariérní krok. Zákulisí jejího přesunu do západní Evropy ukazuje, kolik odvahy a trpělivosti musela vynaložit.
Dva roky hledání a jediná odpověď
Vymyslet si, že chcete jezdit Mistrovství světa jako spolujezdkyně, je jedna věc. Najít špičkového pilota, který je ochotný dát šanci dívce, je věc druhá. Viktorija obvolávala kontakty po celé Evropě, ptala se známých a dávala jasně najevo: „Pokud víte o řidiči, který hledá spolujezdce a je ochotný to zkusit s holkou, dejte mi vědět.“
Trvalo to dlouhé dva roky, než se ozvala první reálná nabídka. Přicházela z Francie od zkušeného pilota jménem Gregory Raymond (přezdívaný Greg). Ten souhlasil, že Viktorii vyzkouší na tréninku.
Hororový trénink na mokré trati
V říjnu si Viktorija koupila letenku a odletěla do Francie na svůj první společný trénink s Gregem. Výsledek? Z jejího pohledu naprostá katastrofa. Trať byla extrémně promáčená a plná těžkého bláta. Viktorija jako dívka s menšíma rukama měla obrovský problém se na madlech sajdkáry vůbec udržet. Madla byla navíc větší, než na co byla zvyklá z Litvy. Bláto klouzalo, ruce ztrácely sílu a její tělo bylo po pár minutách plné křečí a svalové ztuhlosti. „Po tréninku jsem si říkala: To je konec. Není možné, aby se mnou jel. Bylo to hrozné. Měla jsem pocit, že jsem ze svého umění ukázala možná 15 %, spíš ještě méně,“ vzpomíná Viktorija.
Potenciál, který viděl jen Greg
Zatímco Viktorija seděla v depu zničená a přesvědčená, že zmlsaná francouzská scéna ji odmítne, Gregory Raymond ukázal velikost zkušeného závodníka. Přišel za ní a řekl slova, která jí změnila život: „Ta trať byla extrémně náročná i pro zkušené muže. Vím, že sednout na novou motorku s novým řidičem vyžaduje čas na sehrání. A především – vidím v tobě obrovský potenciál a bojovné srdce.“ Greg jí bez zaváhání nabídl spolupráci v nadcházející sezóně. Viktorija dokončila své závazky a práci v Litvě a hned po Novém roce se definitivně přestěhovala do Francie. Dnes ve Francii žije, pracuje zde v posilovně jako fitness trenérka, s Gregem tvoří perfektně fungující tým a našla zde svůj nový domov.
Viktorija Vareikaitė - Rudersberg 2026
3. Žena v mužském světě: Fyzické výzvy, technika a bourání tabu
Stát na startovním roštu závodů Grand Prix znamená čelit neúprosné konkurenci. V celém seriálu MS bývá Viktorija často jednou z mála žen (občas doplňovanou německou závodnicí Celinou Jahn nebo řidičkou Kelly de Bruine).
Příliš krátké nohy a akrobacie na sajdkáře
Být ženou v sidecarcrossu není o výmluvách, ale o adaptaci. Jedním z největších hendikepů Viktorije je její drobná postava a kratší nohy. Zatímco vysoký spolujezdec zvládne přechod z jedné strany sajdkáry na druhou jediným dlouhým krokem, Viktorija musí na stroji doslova tancovat.
- Úprava madel: Pro pravotočivé zatáčky musel tým upravit zábradlí sajdkáry nižšími úchyty, aby se Viktorija dokázala dostat dostatečně nízko k zemi a správně vyvážit stroj.
- Gymnastka v boku: Místo jednoho kroku musí udělat dva či tři rychlé krůčky. V obrovské rychlosti a na rozbité trati to vyžaduje bleskovou reakci a neuvěřitelnou koordinaci. Gregory Raymond cítí každý její pohyb po podvozku, ale díky jejich sehranosti už přesně vědí, jak spolupracovat.
Předsudky: „Netlač na ni, je to jen holka“
Přestože ji fanoušci milují, s předsudky se občas setkává. Vzpomíná na situaci z francouzského šampionátu, kdy po dojezdu s Gregem diskutovali o tom, co zlepšit. Kolemjdoucí divák jim do rozhovoru vstoupil s poznámkou, ať na Viktorii tolik netlačí, vždyť je to jen holka. Pro Viktorii to byla spíše urážka. Nepřišla do MS vystupovat jako „dívčí ozdoba“, ale jako plnohodnotný, tvrdě pracující sportovec a pasažér, od kterého se vyžadují špičkové výkony. Podobné řeči ji však nebrzdí – naopak, působí jako palivo pro její vnitřní motor.
Otevřeně o ženském těle ve vrcholovém sportu
Viktorija se nebojí prolomit jedno z největších tabu ve sportu – vliv menstruačního cyklu na fyzický výkon. Vzhledem k tomu, že ženy mají přirozeně cca o 25 % méně síly v horní polovině těla než muži, jakékoliv výkyvy hormonů nebo úbytek energie během cyklu mají na sajdkáře drtivý dopad. Učí se naslouchat svému tělu. Dříve šla přes závit za každou cenu (105% výkon i přes brutální vyhoření a únavu), dnes ví, že je nutné umět psychicky slevit, netrestat se za slabší den a dopřát tělu správnou regeneraci a výživu.
4. Zákulisí extrémního závodění: Od zranění až po zářivá pódia
Sezóna v sidecarcrossu je neuvěřitelně náročná. Zahrnuje kombinaci národních šampionátů (např. Francie) a neustálého cestování po celé Evropě v rámci závodů Grand Prix.
Život na kolech bez týmu mechaniků
Na rozdíl od továrních týmů Formule 1 nebo Moto GP je jejich tým minimalistický. Jsou to v podstatě jen dva lidé: Greg a Viktorija. Greg odřídí tisíce kilometrů za volantem dodávky s přívěsem napříč Evropou, zatímco Viktorija se mu snaží dělat společnost, aby neusnul. Po příjezdu na trať je čeká stavba depa, příprava techniky, samotné závody a pak stejně dlouhá cesta zpět. Greg se věnuje práci mechanika, Viktorija se snažířešit marketing a sociální sítě, bez nichž se dnes už špičkoví sportovci neobejdou. A když je potřeba, sama něco na motorce šroubuje, nebo čistí.
Zranění, nehody a nebezpečné strčení
Krev, pot a bolest k tomuto sportu patří. Viktorija si prošla mnoha těžkými chvílemi:
- Návrat po zlomenině v Brou: Na závodech ve francouzském Brou startovala pouhé 3 měsíce po těžkém zranění chodidla (lékaři doporučovali minimálně půl roku rekonvalescence). Nemohla běhat ani trénovat nohy, a tak 30minutové rozjížďky v brutálním horku jela téměř jen silou vůle a horní poloviny těla.
- Úmyslný náraz soupeře: Zářivým příkladem její tvrdosti je incident, kdy do jejich sajdkáry (pravděpodobně úmyslně) ze strany narazil soupeř. Zábradlí cizího stroje ji zasáhlo přímo do zad. Z šoku na několik sekund ochrnula a necítila nohy. Přesto se pokusila pokračovat, než ji ostrá bolest donutila zastavit.
Pohádka v Lotyšsku: 12. místo na světě
Všechna ta dřina a bolest však přinášejí okamžiky čisté euforie. Jedním z největších milníků její kariéry byla Velká cena v Lotyšsku. Do Pobaltí za ní přijela celá rodina a tisíce litevských a lotyšských fanoušků vytvořily neuvěřitelnou kulisu. Při každém průjezdu traťovými úseky slyšela skandování a povzbuzování. Výsledkem bylo 12. místo v závodě Mistrovství světa – její dosavadní kariérní maximum na scéně GP. Nechyběla ani první pódiová umístění na náročném francouzském šampionátu.
Viktorija Vareikaitė - Rudersberg 2026
5. Jak vypadá závodní den a tajemství fyzické kondice?
Jak se udržitelným způsobem připravit na sport, kde musíte několikrát denně 30 minut v kuse udržet plně rozjetý stroj a absorbovat tvrdé dopady z velkých skoků?
Rutina v den závodu
1. Ranní probuzení těla: Běh na 10–15 minut hned po probuzení, následovaný studenou sprchou, která probudí nervovou soustavu.
2. Strava: Viktorija je vegetariánka. Sází na lehkou, ale energeticky bohatou stravu – rýže, těstoviny, vejce, tuňák (pokud zařazuje ryby), dostatek ovoce a zeleninových salátů. V den závodu doplňuje rychlé cukry a izotonické nápoje.
3. Mentální příprava: Před startem provádí dechová cvičení a vizualizaci. V duchu si prochází trať, zatáčku po zatáčce, představuje si dokonalé přelety skoků a reakce na soupeře.
4. Regenerace: Mezi rozjížďkami vyžaduje krátký spánek a lehkou jízdu na stacionárním kole pro odplavení kyseliny mléčné ze svalů.
6. Závěr: Živá inspirace na dvou (a třech) kolech
Viktorija Vareikaitė není jen nadějnou závodnicí a spolujezdkyní v sajdkárkrosu. Je živým důkazem toho, že limity existují především v naší mysli. Když se spojí dětská vášeň, vytrvalost z veslování, odvaha odejít do cizí země bez znalosti jazyka a štěstí na skvělého parťáka, jakým je Gregory Raymond, mohou vzniknout velké věci.
Její příběh boří mýty o tom, co ženy v extrémním motorsportu dokážou. Až příště uvidíte v televizi nebo přímo na trati prohánět se sajdkáry v padesátikilometrové rychlosti nad přírodními a umělými skoky, vzpomeňte si na tu drobnou dívku z Litvy, která na stroji vedle svého jezdce provádí akrobacii a ukazuje celému světu, že touha být nejlepší nezná hranice.
Karel Švéda
Zdroj - podcast https://youtu.be/rxbPXFiGXOs
