Článek
Včerejšek byl ten typ dne, kdy by si člověk přál, aby šlo politiku vypnout stejně snadno jako notifikace v mobilu – a ona se místo toho rozbliká červeně. Prezident Pavel svolal mimořádný brífink, aby oznámil, že ministr zahraničí Macinka se ho pokouší vydírat, a že mu doručil zprávy „mimořádně závažné“. Většina národa si v tu chvíli nejspíš jen povzdechla, že už ani hlava státu nemá klid od pasivně-agresivních zpráv, zatímco policie začala řešit, jestli tohle ještě patří do politiky, nebo už do kriminálky.
Na papíře vypadá česká ekonomika krásně jako firemní prezentace před auditem: růst HDP kolem dvou procent, optimistické predikce ministerstva financí i soukromých analytiků a inflace, co by se ráda motala kolem dvou procent. V realitě to působí spíš jako člověk, který si do životopisu napíše „sportovně založený“, protože má doma rotoped sloužící jako věšák na oblečení. Rozpočtová politika nové vlády má „krátkodobě podpořit růst“, ale jaksi za cenu vyššího zadlužení, což je jemný eufemismus pro „někdo to jednou zaplatí, ale to už tu pravděpodobně nebudeme“.
Energetika mezitím připomíná vztah, který už dávno nemá budoucnost, ale nikdo nemá odvahu ho utnout. ČEPS doporučuje nechat dva ze čtyř bloků uhelné elektrárny Chvaletice v provozu, aby byla přenosová soustava schopná se vzpamatovat z loňského blackoutu a dalších drobných energetických nervových zhroucení. Počerady a část Kladna prý skončit můžou, ale uhlí nás zjevně stále drží víc než všechny klimatické závazky dohromady. Je to trochu jako tvrdit, že přestáváme jíst sladké – jenom si ještě necháme „pár“ dortů v lednici, kdyby náhodou.
A zatímco se nahoře řeší vydírání a rozpočet, dole běží tradiční moravsko-vysočinská reality show. Celníci při razii na jihu Moravy a Vysočině našli drogy, zbraně a dokonce střelné pero, takže James Bond by byl hrdý, kdyby ovšem nešlo o docela obyčejný trestný čin na české poměry. Na Odře se chystají úpravy hlavního koryta kvůli splavnosti, slepé rameno má dočasně vidět vodu, což je milá metafora pro regionální politiku – občas tam taky něco doteče, ale dlouhodobě s tím raději nepočítejte.
Aby byl obraz kompletní, prezident zrušil schůzku s Babišem a dalšími velikány, protože někteří z nich nedorazili včas ani po hodinovém odkladu. Je zvláštní, že v zemi, kde se po lidech chce, aby chodili do práce na minutu přesně, se u politiků zdá být zpoždění jen další styl řízení. Těžko říct, jestli je to výraz pohrdání institucemi, nebo jen dokonalá ilustrace toho, jak málo se skutečný čas shoduje s politickým. V každém případě, kdyby takhle fungoval dispečink MHD, máme na ulicích revoluci dřív než další makroekonomickou predikci.
