Článek
Filozofové psali a píší teoretická díla o hudbě. Za všechny namátkou z dějin filozofie Augustinus Aurelius De musica, z nedávné minulosti Hans Blumenberg Matthäuspassion či krátký text Goldbergovy variace, Odo Marquard Musik in der Philosophie nebo reprezentant naší katedry Mirko Novák a jeho vizionářská stať Otázka hudby hrané k práci a hudby reprodukované do veřejného prostoru z roku 1954.
Někteří z filozofů hudební díla komponovali. Namátkou Jean-Jacques Rousseau operu Vesnický věštec (1752). Současné nahrávky skladeb Friedricha Nietzsche pro klavír si můžete zakoupit na CD s názvem Friedrich Nietzsche: Sämtliche Werke für Klavier solo (vydáno 2008). Peter Sloterdijk složil libreto k opeře Babylon (premiéra 2012). Jsou i filozofové kteří zvládli vše, třeba Theodor W. Adorno. Psal teoretická díla o hudbě (třeba Philosophie der neuen Musik, 1949, monografie o Wagnerovi, Mahlerovi nebo Albanu Bergovi), komponovat (zkuste Klage. Sechs Lieder für Singstimme und Klavier, op. 5, 1938-1941, popř. Zwei Propagandagedichte für Singstimme und Klavier, 1943) i aktivně hudbu provozovat (nepřekvapí nás, že Adorno ovládal velmi dobře hru na klavír).
Na oplátku jsou filozofická díla i osudy filozofů konvertovány skladateli do podoby uměleckých děl. Namátkou: Leonard Bernstein provedl v roce 1954 Serenade, after Plato's Symposium, v roce 1956 muzikál ve stylu operety Candide, Richard Strauss předvedl posluchačům v roce 1896 symfonickou báseň Tak pravil Zarathustra, Petr Eben zkomponoval v roce 1967 oratorium na text Platónovy Obrany Sókratovy pro alt a baryton sólo, dětský smíšený sbor a orchestr s názvem Apologia Socratus. Podobných příkladů filozoficko-hudební vzájemnosti nalezneme mnohem více.
Od doby vzniku kinematografie existují rovněž pokusy převést významná filozofická díla do filmové podoby. Tento záměr pojal i Sergej Michajlovič Ejzenštejn (1898 – 1948), režisér filmu Křižník Potěmkin (1925), který náleží do zlatého fondu světové kinematografie. Pro pořádek uvádím, že Ejzenštejn hrál rovněž na klavír. Právě Ejzenštejna napadlo v říjnu 1929 převést do filmové podoby Marxův Kapitál (první 3. díly 1867 až 1894, rozhodneme-li se ke Kapitálu řadit rovněž pomyslný čtvrtý díl, vydaný Kautským pod názvem Teorie nadhodnoty, pak by vydání celého díla končilo až v roce 1910). Film bohužel natočen nebyl. Jakou imaginaci musel Ejzenštejn mít, aby si jen představil, s pomocí jakých filmových prostředků lze vizualizovat třeba pojmy „nadhodnota“ nebo „kapitál“? Po letech se tohoto nápadu chopil německý režisér Alexander Kluge a díky tomu můžete shlédnout filmovou esej či spíše koláž obrazů, komentářů a hraných scén s názvem Nachrichten aus der ideologischen Antike – Marx – Eisenstein – Das Kapital (Zprávy z ideologické antiky - Marx – Ejzenštejn – Kapitál). Dílo vyšlo 2008 s textovým doprovodem (60 stran) a 3 DVD obsahují 570 minut filmového kapitálu. Ve filmu promluví také Hans Magnus Enzensberger nebo Peter Sloterdijk. Režisér snímku sám považuje Marxe především za atraktivního básníka nikoli primárně za ekonoma. Jen při zběžném prohlédnutí nutno říci, že by mě spíše lákalo Ejzenštejnovo zpracování nebo návrat k původní, tištěné verzi Marxova Kapitálu.
Která scéna z Kapitálu by mohla být stejně dramatická jako kočárek sjíždějící po schodech? Jak ztvárnit člověka, který je prostřednictvím práce zakouzlen ve věcech? Shrňme si to: filozofové píší o světě, jeho součástí jsou zvuky, tedy i hudba; proto filozofové píší i o hudbě; někteří filozofové ze zvědavosti hudbu komponují, protože je zajímá, jak je možné něco dělat nejen slovy, ale i tóny. Hudebníci jim na oplátku rozezní jejich knihy, protože je zajímá, jak by se mohlo se světem myšlenek, vyjádřených texty, udělat něco prostřednictvím tónů, souzvuků a intervalů. Stejně tak se filmaři občas pokoušejí texty filozofů vyjádřit pohyblivými obrazy.
Hudebníkům a skladatelům se texty filozofů překlápí do zvuků a tónů, filmařům někdy do pohyblivých obrazů. A filozofové píší o světě zvuků, tónů a pohyblivých obrazů. A skladatelé a filmaři … Vám se náhodou při čtení Rozpravy o metodě, Fenomenologie ducha, Karteziánských meditací nebo Filozofických zkoumání nevybavují i zvuky, melodie, pohyblivé nebo statické obrazy?
(Fotografie partitury písně „Ade, ich muss“, kterou zkomponoval Friedrich Nietzsche s knírem ve vlaku 13. srpna 1870.)
