Článek
Neziskové organizace, akademické týmy, ale i jednotlivci nebo podniky mohou posílat své připomínky a názory k ochraně klimatu až do poloviny května. V Česku je to asi poprvé, co se stát lidí na jejich vztah k ochraně klimatu ptá. To je rozhodně krok správným směrem. Je ale škoda, že do připomínek nejsou cíleněji zapojeny obce. Právě lokální politici a političky spolu s místními obyvateli jsou totiž pro změnu k lepšímu klíčoví.
Že stát není zvyklý na zpětnou vazbu z terénu potvrzuje i fakt, že z hlavních skupin respondentů úplně vypadly obce, respektive celá samospráva. Nic se neděje, naštěstí je v dokumentu políčko „jiné“, kam se kdokoliv bez problémů dopíše. Ale ukazuje to podle mě na fakt, že si naše státní úřady pořád ještě nejsou úplně jisté, co vlastně ochrana klimatu v praxi znamená.
Ano, určitě bude dobré mít kvalitní strategický dokument, který nebude odporovat dalším x jiným dokumentům a sebevědomě vytyčí cestu klimaticky odpovědnému Česku. Bude skvělé mít v tom dokumentu vize a cíle pro sektory, které jsou dnes emisně nejnáročnější, bude výborné nastavit pravidla, jak ozdravit naše lesy a krajinu, aby nám s odbouráváním emisí co nejlépe pomáhaly.
Aby se ale všechny ty vize mohly stát skutečností, bude potřeba udělat konkrétní změny v konkrétních místech. Někde vznikne větrná elektrárna, někde velké zařízení na ukládání energie, někteří sedláci si třeba pořídí speciální agrovoltaické panely, část lesů přestaneme masivně vytěžovat a necháme je růst přírodnějším způsobem, někde obnovíme mokřad a jinde zase zrušíme zbytečnou skládku.
Tohle všechno se stane na území nějaké obce, bude to muset povolit nějaký obecní úřad, bude se to muset promítnout do krajských a obecních územních plánů. Navíc jsou to právě starostové a obecní zastupitelé, kdo má nejlepší přehled o potřebách a možnostech u sebe doma. Není náhodou, že právě od aktivních politiků a lidí zdola vyšel tolik potřebný impuls ke komunitní energetice.
Zatímco centrální státní orgány mají řešit hlavně celková pravidla, jako jsou strategické cíle, koordinace napříč resorty nebo transparentní rozhodování o veřejné podpoře, kraje a obce by měly popisovat potřeby svých obyvatel a přicházet s projekty. Speciálně na úrovni obcí k tomu je totiž nejvíce elánu, a hlavně taky autentický vztah k místu a k místním lidem a silná vůle zařídit si podmínky tak, aby se v obci dobře žilo. Nebo už jste někdy viděli starostu, který by vyhrál volby čistě s tím, že lidem slíbí skládku vedle náměstí a kouřící komíny za sídlištěm?
Obecně mám pocit, že v ochraně klimatu není tolik slyšet právě tenhle praktický hlas zdola. Hlas, který by říkal „podívejte, velké globální věci už jsou beztak schválené, tak se pojďme podívat, co můžeme udělat lepší u nás doma“. Doufám, že si zastupitelé a radní přesto najdou čas a Ministerstvu životního prostředí pošlou ke strategii pro klima nějaké podněty a nápady. Byla by škoda tuhle historicky první příležitost širokých veřejných konzultací propásnout a naskakovat do vlaku až za jízdy.
