Článek
Poslanecká sněmovna poslala do druhého čtení zákon umožňující stejnopohlavním párům uzavírat manželství. To je skvělá zpráva a naděje, že bychom se mohli konečně připojit ke 34 zemím světa, včetně celé západní Evropy, kde již tuto možnost páry stejného pohlaví mají. Na můj sněmovní projev, ve kterém na srdcervoucím příbehu Hany, jejíž dlouholetá partnerka Adéla nedávno zemřela na rakovinu, popisuji, proč je tento zákon důležitý, se můžete podívat tady.
Navzdory tomu, že veřejnost tuto změnu jednoznačně podporuje, vyjednávání v konzervativní sněmovně nebylo vůbec lehké a do poslední minuty nebylo jasné, zdali se to podaří. Radost z posunu zákona však kazí nezamítnutí nebezpečného protinávrhu na zakotvení manželství jako svazku muže a ženy do ústavy.
V čem je ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy nebezpečné?
V prvé řadě je třeba říci, že takový návrh nic nezlepší, nikomu nepomůže, nijak nevyřeší žádný palčivý společenský problém. Ve skutečnosti je to návrh nebezpečný, který by zabetonoval jakoukoliv diskuzi o právech gayů a leseb na roky, možná až desetiletí dopředu. Pro případné schválení manželství pro všechny by bylo totiž třeba opět změnit ústavu a zakotvení manželství jako svazku muže a ženy z ní odstranit, k čemuž je třeba ústavní třípětinová většina ve Sněmovně i Senátu.
Schválení této ústavní změny by bylo navíc velmi špatným signálem zejména vůči mladým gayům a lesbám, pro které stále na mnoha místech naší země není jednoduché být sám sebou. Ostatně téměř polovina české společnosti se domnívá, že přiznání k homosexualitě způsobí potíže v soužití s ostatními lidmi v jejich městě či obci. Bylo by to poprvé od vzniku České republiky, kdy by došlo v oblasti práv stejnopohlavních párů k negativnímu vývoji.
Výstižně návrh okomentoval Pavel Rychetský, bývalý dlouholetý předseda Ústavního soudu:"Považuji to za naprosto absurdní nesmysl. Do Ústavy taková ustanovení nepatří. Diskreditovalo by to Ústavu, která je, na to, jak vznikala, velmi kvalitním dokumentem, a ukázalo se, že obstála."
Patříme na Západ, nebo se inspirujeme Ruskem?
Ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy nemá žádná ze západních zemí. Tyto státy naopak již uzákonily manželství pro všechny (dále pak také země postkomunistické jako Slovinsko nebo Estonsko).
Mezi státy, které k této ústavní změně přistoupily, tak patří pouze ty s ultrakonzervativním či autoritářským směřováním, jako je Maďarsko, Bělorusko nebo Rusko. Je důležité zmínit, že v těchto zemích navíc tato změna ústavy vedla k dalším zpátečnickým a svobodu omezujícím návrhům jako je zásadní omezování práva na umělé přerušení těhotenství, nebo úplný zákaz změny pohlaví u dospělých osob s lékařskou diagnózou nesouladu těla. Opravdu chceme tento návrat do středověku i v Česku?
Jako dopadlo hlasování ve sněmovně?
Z výše uvedených důvodů jsem navrhla (můj projev zde), abychom tento návrh zamítli již v prvním čtení. Kromě Pirátů zamítnutí však podpořili jen někteří kolegové a kolegyně ze STAN a TOP09. Všichni přítomní poslanci ODS, SPD a téměř všichni poslanci ANO a KDU-ČSL poslali ústavní novelu legislativním procesem dál (zelená = PRO zamítnutí, červená = PROTI zamítnutí). To je varovné. Všechny uvedené strany (s výjimkou ANO, kde byl poslanecký klub zhruba rozpůlen) navíc hlasovaly pro zamítnutí manželství pro všechny již v 1. čtení, k čemuž se naštěstí nenašel dostatek hlasů.
Co bude dál?
Mám velkou radost, že se podařilo poslat manželství pro všechny do druhého čtení, diskuze bude nyní probíhat ve výborech. Najít dostatek hlasů pro jeho finální schválení nebude v současné konzervativní sněmovně snadné. Udělám pro to maximum. Případně se budeme alespoň snažit napříč stranami nalézt určitý kompromis, který by pomohl zejména stejnopohlavním rodinám s dětmi.
Co však v žádném případně nesmíme dopustit, je schválení výše popsané změny zakotvující manželství jako svazek muže a ženy do ústavy. Nejenže by to byl krok proti názoru veřejnosti podporující manželství pro všechny, zároveň by to ale byla i mezinárodní ostuda. Jak jsem popsala výše, takovou úpravu nemá žádná ze západních zemí, naopak ji jako poslední schválilo Rusko, dále ji má například Bělorusko nebo Maďarsko. Bylo by to tak jasné symbolické směřování naší země na východ, což je v přímém rozporu s deklaracemi ostatních vládních stran o prozápadní orientaci naší země.
Naděje do budoucna?
V roce 2003 distribuovalo ultrakonzervativní protipotratové Hnutí pro život (známé svými výroky o pepřácích pro znásilněné Ukrajinky) do škol knihu „Terapie homosexuality: rádce pro postižené“, ve které byla homosexualita označena jako psychická porucha, kterou lze léčit. Z dnešního pohledu něco neskutečného. Pevně věřím, že nám bude v budoucnu připadat stejně neskutečné, že se v roce 2023 nemohli dva milující se lidé stejného pohlaví brát. A že jim v tom dokonce někteří chtěli zabránit změnou ústavy.
Osobně čerpám v dlouhodobém výhledu naději ze zmíněných průzkumů veřejného mínění. Ty opakovaně ukazují, že česká společnost nemá s adopcemi a manželstvím stejnopohlavních párů problém. Doufám, že se po příštích volbách do Sněmovny dostate více politiků a političek, kteří budou názorům společnosti více naslouchat, a pro které bude prozápadní orientace a zajištění rovnoprávnosti všech občanů samozřejmostí.
