Lesy nejsou jenom dřevo

Státní podnik Lesy České republiky hospodaří s našimi lesy. Základní strategií takového hospodaření by mělo být trvale udržitelné obhospodařování lesů. Cílem je vytvoření stabilního, kvalitního, druhově, prostorově a věkově smíšeného lesa, který je samozřejmě v hospodářské části i ekonomicky rentabilní. Takový je ideál. Protože takto obhospodařované lesy fungují jako zdroj trvale obnovitelné dřevní suroviny, lesních hub, plodů atd.

Zároveň takový les poskytuje společnosti mnohostranný užitek v zachování a podpoře druhové pestrosti všech v něm žijících organismů, hub, rostlin a živočichů, také slouží k ochraně klimatu, vody a půdy a poskytuje i významný rekreační užitek mnoha lidem.

Lesy jsou nejčastěji LČR spravovány především za účelem výnosu z těžby. Do určité míry je to pochopitelné, lesní hospodářství je a musí v ČR zůstat ekonomicky životaschopné. To ale není dostatečné a s takto úzkým pojetím jako Piráti nemůžeme souhlasit. Potřebujeme, aby lesy začaly rychleji obnovovat své přirozené funkce a mimo jiné třeba začaly vázat více CO2. Mnoho lidí automaticky předpokládá, že k tomu dochází, ale necitlivá těžba naopak uhlík ve velkém uvolňuje, a to i prostřednictvím obnaženého půdního substrátu.

Jak uvádím v úvodu, stát vlastní více než polovinu českých lesů, většina je ve správě LČR, jde celkem o 15 % rozlohy státu. Jenže Lesy ČR dlouhodobě nemají dostatečným způsobem definováno hospodaření ve veřejném zájmu. To vede k dominantní orientaci tohoto podniku na hospodářský výsledek (což je těžba dřeva). Paradoxní zároveň je, že ani tento byznysový cíl nevedl za celou dobu existence LČR k realizaci jednoduché úvahy, že ne na všech místech se těžba dřeva vyplácí. Kde? Typicky jde o prudké svahy a nedostupná údolí, skalnaté lokality nebo vzdálené odloučené pozemky.

I díky práci našich náměstků na resortech životního prostředí Jiřího Lehejčka a zemědělství Milana Daďourka se podařilo s vedením podniku dojednat, aby LČR v tomto upravily svůj přístup a v těchto lokalitách do budoucna těžbu zcela vyloučily. Přínos nebude zdaleka jenom ekonomický, ale zajistí i ostrůvkovitou podporu biologické rozmanitosti skrze postupně stárnoucí a biologicky hodnotnější porosty. Právě biologická rozmanitost v Česku (i celosvětově) setrvale klesá a společně s klimatickou změnou a znečištěním je považována za největší ohrožení lidské civilizace.

Staré lesy jsou přitom obecně nedoceněným rezervoárem druhové pestrosti. Jejich důsledná ochrana, zejména těch ve vlastnictví státu, je proto klíčovým nástrojem pro odvrácení důsledků výše zmíněných krizí.

Proto se dlouhodobě společně s vědeckou komunitou a dalšími odborníky zasazujeme mimo jiné o vyhlašování bezzásahových území, která budou pokrývat nejstarší porosty lesů ve správě Lesů ČR. Nejblíže vyhlášení jsou lesy ve východních Krušných horách a ve Ždánickém lese. Pracujeme ale i na vyhlášení dalších. Výsledkem by tedy měla být síť větších celků se smluvní ochranou, doplněná po celé republice o plošky, kde se nevyplatí těžba. Na úrovni jednotlivých porostů také po těžbě ponechané nejcennější biotopové stromy, jakožto nášlapné biologické kameny. Celkově půjde o vyšší jednotky procent rozlohy lesa. Tedy nic dramatického z pohledu dostupnosti dřeva jakožto klíčové suroviny například pro ukládání uhlíku ve stavebnictví. Je třeba také férově dodat, že právě ponechávání biotopových stromů k dožití je iniciativa samotného státního podniku LČR, které tleskáme.

Máme za to, že státní lesy nemají plnit pouze státní kasu, být zásobárnou dřeva k prodeji, ale mají sloužit celé společnosti i dalšími přirozenými funkcemi lesa. To znamená:

Tím vším společnost chrání. Navíc, prosazování toho, aby stát a státní instituce šly při své činnosti příkladem, je dlouhodobou prioritou Pirátské strany.