Článek
Doba, kdy povědomí většiny společnosti o menstruaci vycházelo hlavně z nerealistických reklam zobrazujících vložky s modrou krví, už jsou doufejme pryč. Přesto jsme stále daleko od stavu, kdy bavit se s kolegy, přáteli nebo v rámci rodiny o menstruačním cyklu bude naprosto běžné. Součástí této zatím spíš futuristické představy by mělo jednoznačné být také to, že se čelem postavíme i k problému menstruační chudoby.
Česká data o tom, kolika žen se menstruační chudoba týká, prozatím chybí. V úvodu zmíněný odhad 10 % je spíš spodní hranicí. Jen ve věku 13-18 let je v ohrožení 38 tisíc českých dívek. V Británii až 50 % menstruujících uvedlo, že byly v situace, kdy si menstruační potřeby prostě nemohli dovolit. Jde především o ženy ze sociálně slabých rodin, které zápolí s měsíčním rozpočtem. Pokud je navíc v rodině třeba vícero menstruujících, může jít už opravdu o výrazné náklady.
Proč je to problém? Snad každá žena zažila pocit obavy z toho, že dostane nečekaně menstruaci nebo že vložka či tampón krev nezadrží a ta proteče na oblečení. Mnoho žen proto, pokud nemá dostatek menstruačních potřeb, zůstává raději doma. Pokud mezi lidi nevyhnutelně musí, mnohdy jako náhradu použije např. toaletní papír, vatu nebo kusy látky. Takové náhražky jsou ale nedostačující a mohou být škodlivé pro reprodukční zdraví.
Menstruační potřeby by měly být dostupnější
Do celého kontextu přidejme ještě fakt, že Česko má aktuálně jednu z nejvyšších daní na menstruační potřeby. Zatímco většina západní Evropy (ale také Polsko a Slovensko!) má DPH v rozmezí 5-10 %, u nás je to stále 21 %. Proto jsem loni v rámci jednání o konsolidačním balíčku navrhla, aby se DPH snížilo na 12 %. Ano, snížení DPH není vždy funkčním nástrojem pro zlevnění produktu. Byl by to ale aspoň signál spotřebitelkám a společnosti, že stát nebude uvalovat tu nejvyšší daň na potřebu, bez které se nedá obejít.. Bohužel, koaliční většina byla proti návrhu. Podpory se nedostalo ani stejnému návrhu od poslankyň opozice, pro který jsem za tehdejší koalici hlasovala jen já a kolegyně Marie Jílková za KDU-ČSL.
Jak tedy s menstruační chudobou bojovat?
Zahraniční praxí ověřená pomoc je umístění potřeb do škol a dalších veřejných míst. To se zatím plošně podařilo ve Skotsku, v dalších zemích pak také na úrovni měst, krajů nebo třeba vysokých škol. Prvním českým průkopníkem je od letoška město Ostrava, které potřeby nabídlo místním základním školám. Díky zpětné vazbě ze škol už mají potvrzeno, že dostupnost potřeb snížila absenci žaček, ty se teď také ve škole cítí komfortněji. V Praze se právě rozbíhá obdobný pirátský projekt. A dvouletou zkušenost už mají na Slovensku v Banskobystrickém kraji. I tam většina škol projekt hodnotí kladně a stejně jako v Ostravě se nepotvrdily obavy o nepořádku nebo zneužívání volně dostupných produktů.
A po Česku se objevuje víc takových iniciativ. Například Člověk v tísni letos začal dodávat vložky do 64 škol. Organizace Sola pomáhá zase distribuuje menstruační potřeby např. dívkám ve vyloučených lokalitách. Je načase znovu se pokusit i o systémovou podporu. Co konkrétně teď s Piráty navrhujeme?
- 13 milionů do státního rozpočtu na menstruační potřeby na školách
- změnu hygienické vyhlášky Ministerstva školství, která zajistí dostupnost potřeba na školách
Téma to začíná být také pro firmy, z nichž to u nás aktivně komunikují např. drogerie DM nebo Tesco, které cíleně snížily cenu menstruačních potřeb, aby upozornily na jejich nedostupnost. Vnímám i větší zájem a citlivost veřejnosti. I Češky si totiž zaslouží, aby vložka či tampon nebyly nedostupným luxusem, ale běžnou hygienickou potřebou dostupnou na veřejných místech. Stejně jako je toaletní papír nebo mýdlo.
