Neberme dětem po přechodu českých hranic rodiče!

V Poslanecké sněmovně jsem uspořádala seminář na téma (ne)uznávání přeshraničního rodičovství. Zúčastnilo se jej široké zastoupení odborné veřejnosti, od soudkyně Evropského soudu pro lidská práva, vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR, zástupců a zástupkyň akademické sféry, ministerstev, Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, Justiční akademie až po neziskový sektor. A bylo o čem mluvit. Slyšeli jsme kritiku současné právní úpravy a taky velmi emotivní příběhy rodin, jejichž rodičovství nebylo v Česku uznáno. Zazněla však také legislativní řešení, která by situaci napravila.

O co tedy přesně jde a co s tím můžeme dělat?

Vezměme si příklad. Jste český občan a se svým holandským manželem jste si po několika letech v Holandsku osvojili dítě. Holandsko je totiž jeden z více jak třiceti států, který adopce stejnopohlavními páry umožňuje, v této zemi dokonce již přes dvacet let. Vaši rodiče však onemocní, a tak se po čase rozhodnete přestěhovat zpátky do České republiky, abyste jim mohli být nablízku. Vaše adoptované dítě však po přechodu českých hranic už právně rodiče nemá. Osvojí-li si totiž v zahraničí dítě stejnopohlavní pár, jejich rodičovství není v Česku uznáno. Takto adoptované dítě tak přichází právně po přechodu českých hranic o své rodiče.

Neuznání rodičovství způsobuje zásadní problémy v každodenním životě. Nemožnost dítěte získat české občanství. Nedostatečná ochrana v případě jeho pobytu v nemocnici (neexistence práva na nepřetržitou přítomnost rodičů či práva rodičů na informování o jeho zdravotním stavu). Problémy v oblasti dědictví. A tak dále, a tak dále. Jak uvedl na semináři advokát zastupující před soudy tyto páry, bojí se už jen samotného překročení státní hranice, aby někdo neřekl, že jejich dítě přijelo do České republiky bez rodičů, takže by jim ho odebrali a poslali zpět do státu původu.

Říkáte si, že to snad není možné? Stejně tak to přitom platí u zahraničního osvojení heterosexuálním nesezdaným párem. Ani jejich rodičovství nelze v Česku uznat!

S tím musíme něco udělat. Mým cílem je poskytnou stejnou ochranu všem typům rodin bez ohledu na pohlaví rodičů nebo to, zda žijí či nežijí v manželství. Není přece možné, aby dítě přišlo po příjezdu do Česka o své rodiče. Pokud jste rodičem v jedné zemi, musíte jím být ve všech zemích. Tečka.

Evropská komise představila na konci loňského roku návrh evropského nařízení, které by zajistilo uznávání rodičovství alespoň mezi členskými státy EU. Současná situace totiž jednoznačně omezuje jedno ze základních práv občanů Evropské unie, tzv. volný pohyb a svobodu usazování v kterémkoliv členském státě. Kdo by se chtěl přestěhovat do jiného státu, třeba do České republiky, když ví, že tady přestane být uznáván jako rodič svého dítěte? Proto návrh Evropské komise podporuji a za Piráty uděláme maximum, aby byl schválen. Jak totiž na semináři uvedla vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR Monika Ladmanová, v Evropě se problematika přeshraničního rodičovství týká až dvou milionů dětí.

Důležité je zdůraznit, že zmíněný návrh obsahuje jasné mechanismy, aby nemohlo docházet k tzv. adopční turistice, kterou často argumentují odpůrci tohoto návrhu. Tedy že by např. stejnopohlavní páry, které v Česku zatím ještě adoptovat dítě nemohou, české zákony obcházely osvojením dítěte v zahraničí. Panuje skoro až bizarní představa, že by někdo vyjel na dovolenou a za týden si dovezl domů dítě. To je samozřejmě nesmysl. Podmínkou, aby se nařízení vůbec uplatnilo, tedy aby na základě něj bylo možné v Česku zahraniční osvojení uznat, je tzv. obvyklý pobyt (bydliště) adoptovaného dítěte a adoptivních rodičů v jedné zemi v době osvojení. Obvyklým bydliště je myšleno místo, kde se fyzicky nacházíte, kde jste tzv. sociálně integrovaný, máte zde např. společenské vazby, práci, mluvíte jazykem té země atp. Obvyklý pobyt nemůžete v žádném případě získat tak, že někam vyjedete na týden na dovolenou. Je třeba, abyste v zemi, kde chcete dítě osvojit, delší dobu žili.

Vedle tohoto pravidla pak daný návrh obsahuje také možnost vnitrostátních orgánů zahraniční osvojení v konkrétním případě neuznat tzv. výhradou veřejného pořádku, pokud by rodičovství vzniklo nějakým pochybným způsobem, např. obchodováním s dětmi.

Na semináři také opakovaně zaznělo, že je třeba otevřít i debatu nad úpravou českého zákona o mezinárodním právu soukromém (konkrétně § 63 odst. 1). Výše popsané evropské nařízení by se totiž vztahovalo jen na uznávání rodičovství mezi státy EU, osvojení párem stejného pohlaví a nesezdaným heterosexuálním párem v některém z ostatních států světa by v Česku stále uznat nešlo.

S Piráty budeme proto usilovat také o  změnu tohoto zákona. Je třeba zrušit ustanovení, dle kterého je třeba automaticky zamítat všechny žádosti o uznání rodičovství, pokud osvojitelem v zahraničí byl pár stejného pohlaví či nesezdaný pár pohlaví opačného. Navrhujeme po vzoru okolních států umožnit soudům přezkoumávat konkrétní žádosti o uznání. Pokud by našly v konkrétním případě nějaká pochybení, pak by mohly samozřejmě žádost zamítnout zmíněnou výhradou veřejného pořádku. Stávající obecný zákaz uznání z důvodu sexuální orientace adoptivních rodičů je však jednoznačně v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.

To bylo asi nejskloňovanější sousloví celého semináře. Soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková na akci uvedla, že právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte mají státy povinnost uznávat rodičovství v zahraniční již jednou fakticky vzniklé. Děti totiž nemohou za to, jakou mají jejich rodiče sexuální orientaci nebo zdali žijí v manželství či nikoliv. Nicméně jsou to právě ony, které se bohužel stávají hlavními obětmi současné právní úpravy.

Soudkyně také připomněla, že kvůli současné - vůči stejnopohlavním párům velmi nepříznivé - legislativě přicházíme v Česku o mimořádné talenty. Několik osob mající menšinovou sexuální orientaci, které učila a považovala za vynikající právničky a právníky, právě kvůli potížím s uznáním svého rodinného života opustilo naši zemi a rozhodlo se žít jinde. To se poslouchalo opravdu těžko.

S ohledem na výše řečené si myslím, že uznávání přeshraničního rodičovství by mělo být téma, které by mělo překlenout i ideologické spory na linii konzervativců a liberálů. Mělo by být totiž zájmem nás všech poskytovat nejvyšší ochranu všem dětem bez rozdílu.

Celý záznam semináře najdete na tomto odkazu. Mrkněte taky na můj facebook, kde jsem o tématu také psala.