Článek
V Česku přibývají každý rok tisíce lidí po odstranění žlučníku. Po operaci
dostanete pokyn: „Žijte normálně, jezte normálně.“ To ale často není úplně jednoduché a nikdo vám neřekne proč.
Žlučník je rezervoár. Co se dělej bez něj?
Bez žlučníku se dá žít. Žluč si vyrábí játra, žlučník je jen rezervoár. Játra
žluč vyrobí, žlučník ji zahustí a uvolní v potřebné dávce, když přijde tučné jídlo.
Klasický cyklus, který tisíce let funguje.
Když žlučník odstraní, rezervoár zmizí. Játra žluč vyrábí pořád stejně, ale
teče přímo do tenkého střeva. Pomalu. Po kapkách. Čtyřiadvacet hodin denně.
Co to znamená pro tělo? Tři věci, o kterých chirurg obvykle nemluví.
První problém: tučné jídlo
Když přijde větší tučné jídlo, žluči je málo. Tuk se v tenkém střevě nestráví
správně. Vyteče dál do tlustého střeva, kde dráždí sliznici. Odtud průjmy,
plynatost, nadýmání. Říká se tomu postcholecystektomický průjem. Trápí asi
každého třetího člověka po operaci.
Lékař často řekne: „Berte Smectu.“ To problém zakryje, ale nevyřeší.
Druhý problém: vitamíny
Vitamíny D, A, E, K se vstřebávají jenom za přítomnosti žluči. Bez dostatečné
dávky žluči ve správný moment se vstřebávají špatně. Po pár letech to vidíte v
krvi. Hladiny D, K, někdy i E klesají, ačkoli berete kapsle.
A tady se lidé poprvé zarazí. "Beru deset tisíc jednotek déčka denně a stejně
to nestoupá." Dávka je v pořádku. Problém je ve vstřebávání. Tělo vitamín
neumí vstřebat, i když ho spolykáte.
Třetí problém: mikrobiom
Žluč je pro střevní bakterie regulační signál. Kdysi přicházela v dávkách, teď
trvale kape. Některým bakteriím to vyhovuje, jiným ne. Mikrobiom se
reorganizuje.
U lidí po odstranění žlučníku vidíme posun, který souvisí s častějším výskytem
SIBO (přerůstání bakterií v tenkém střevě), nesnášenlivosti potravin, bolestí
břicha v noci, otoků obličeje. Většina těchto lidí o souvislosti s
mikrobiomem nikdy neslyšela.
Co vidím v praxi
Loni za mnou přišla žena, 47 let, šest měsíců po odstranění žlučníku. Hubla,
ale ne proto, že by chtěla. Po každém jídle průjem. V noci se budila s pálením
pod žebry. Lékař jí řekl: „Jezte cokoli, jen méně tučného a méně dráždivého.“
Když jsme prošli detailně její den, zjsitili jsme, že většinu kalorií snědla u
oběda. Velký salát s kuřetem, olivový olej, ořechy. Skoro třicet gramů tuku v
jedné porci. Tělo, kterému chyběl rezervoár žluči, na takovou nálož najednou
nestačilo. Tuk proudil dál, dráždil střeva a přišel průjem. V důsledku mikrobiom strádal.
Začala jíst pět menších jídel s rozloženým tukem. Lžíci másla k snídani. Lžíci
tahini ke svačině. Žloutek k obědu. Kus avokáda odpoledne. Mastnou rybu k
večeři. Po šesti týdnech průjmy ustoupily. Po třech měsících přibrala tři kila
zdravé hmotnosti.
Tohle se může a nemusí stát u vás. Každé tělo reaguje jinak.
Věta, kterou si zapište:
Nikdo na operaci žlučníku neumře. Ale tisíce lidí na ní dlouhodobě strádají.
Jen o tom neví.
Postcholecystektomický syndrom je popsaný v učebnicích. Trápí 10 až 40 procent
lidí po operaci. Ale ve většině ordinací o něm nepadne ani slovo. Pacient
odejde s pocitem, že problém je v jeho hlavě nebo disciplíně. Přitom je v
jednoduchém mechanismu, který mu nikdo nevysvětlil.
Jednu změnu udělejte už zítra
Rozdělte tuk do pěti jídel místo dvou.
K snídani lžíce másla nebo lžíce kokosového oleje. Dopolední svačina lžíce
tahini nebo hrst ořechů. K obědu lžíce olivového oleje na salátu nebo žloutek.
Odpolední svačina kus avokáda nebo lžička semínek. K večeři mastná ryba.
Žádný velký tučný oběd. Žádný steak ve 21 hodin. Žádný velký dezert po obědě.
Po dvou týdnech si všimněte, jestli zmizí průjmy, jestli se zlepší ranní
energie, jestli vám přestane v noci hořet pod žebry.
V příštím dílu: vitamíny, které berete zbytečně
Proč mnoho lidí po operaci žlučníku má nedostatek vitamínu D, i když ho berou
v kapslích. A co udělat, aby to konečně začalo fungovat.
