Článek
Gelertův hrob v Beddgelertu
Tenhle příběh se stal v 18. stotetí ve Walesu. Jedná se o legendu, podle které byl Gelert velmi věrný pes na královském sídle. Princ Llewellyn jednoho dne nechal svého psa u svého malého syna, odešel na lov, ale když se vrátil, našel v místnosti psa s krví na jeho tlamě a dítě nikde. Zpanikařil. Domníval se, že pes ublížil jeho synovi a psa zabil. Když se tak stalo, zaslechl dětský pláč. Dítě leželo pod kolébkou převrácenou a hned vedle tělo mrtvého vlka. Uvědomil si svou chybu. Zabil nevinné zvíře, které uchránilo jeho dítě před vlkem. Zakopal mrtvého psa a postavil na jeho hrobě menší svatyni.
Věrný pes Hačikó (Japonsko- skutečný příběh)
Tento příběh se odehrál ve 20. letech minulého století. Pes Hačikó se narodil v roce 1923 v menším městečku Odate, které leželo nedaleko Tokia. Japonské metropole, kde na jedné univerzitě učil profesor Eisabur Uen.
Profesor si koupil psa Hačikó a vzniklo se mezi nimi krásné a pevné pouto. Pes každý den v devět ráno vyprovázel svého psa do práce k vlaku. Pak se vrátil domů. V šest večer šel vyzvednout svého profesora na nádraží a doprovodil ho domů. To se dělo den co den.
Když jednoho dne profesor dostal v práci infarkt, zemřel. Již se domů nevrátil. Nejprve byl pes u známého profesora, ale neustále chodil do jeho domu, ale profesor již v něm nebydlel. Pak si ho vzal zahradník, jenže pes Hačikó si záhy uvědomil, že profesor v domě není. Tak den co den chodil na vlakové nádraží a čekal na svého pána. Příběh obletěl svět, v roce 1934 byla dokonce postavena jeho socha ve čtvrti Shibuja v Tokiu na vlakovém nádraží.
Po deseti letech marného čekání na pána Hačikó podlehl rakovině a červům v srdci. Zemřel. Vycpali ho a dali do Přírodovědeckého muzea v Tokiu.
Dokonce byl v Japonsku vyhlášen státní smutek.
Krásný, dojemný a zároveň smutný příběh inspiroval hned několik filmařů.
Cerberus - tříhlavý pes (Řecko)
Cerberus byl věrný pes Háda, řeckého boha podsvětí. Měl tři hlavy, ale jsou i verze, kde měl 50 až 100 hlav a jeho ocas vypadal jako hadí ocas.
Vstoupit do podsvětí mohl kdokoli, ale nikdo nemohl z něj odejít.
Ale to se podařilo Orfeovi, řeckému hudebníkovi. Orfeus uspal psa Cerbera hudbou a jednoduše odešel.
Říkalo se, že kdo pohlédne na Cerbera, zkamení.
