Článek
Přitom to není od dějin fér, protože i další členové rodiny měli pozoruhodné osudy, více či méně propojené s funkcemi, jaké jejich sourozenec či strýc zastával. Někdy bohužel i tragicky.
Nejstarším z Edvardových bratrů byl Václav, který se do rodiny rolníka Matěje Beneše a jeho ženy Anny Petronily narodil v Kožlanech v roce 1865. Stal se učitelem a v podstatě prošlapal ke vzdělání a k zájmu o politiku cestu i svým mladším bratrům. Specializoval se na těsnopis, a dokonce byl autorem několika učebnic stenografie. Umění rychle a bez chyby zapisovat mluvené slovo se v čase, kdy nebyla žádná záznamová technika, bralo jako mimořádně cenné a žádná sekretářka či tajemník se bez něj hluboko do první republiky neobešli. Ostatně služeb stenografistů dodnes třeba využívá Poslanecká sněmovna i Senát PČR.
Václav byl mluvčím učitelstva a po angažmá v České straně pokrokové a Realistické straně, kde se zasazoval o všeobecné rovné hlasovací právo, nakonec zakotvil v České straně sociálně demokratické, za kterou kandidoval i do Říšské rady v roce 1911. Kromě syna Miroslava, který padl na frontě v roce 1918, měl ještě další dva syny - novináře Jiřího a diplomata Bohuše. Sám zemřel nedlouho po vzniku Československa, v dubnu 1919.
Dalším z bratrů Benešových byl Vojta, narozený v roce 1878. Také on se vydal na učitelskou dráhu, ale politika byla i pro něj mimořádně svůdnou životní alternativou. Už v roce 1912 odjel do USA, kde působil coby pedagog mezi krajany, kterých se na přelomu 19. a 20. století stěhovalo za iluzí nového života přes Atlantik na tisíce.
Za první světové války se Vojta zapojil do činnosti československého odboje Maffie a po válce se pro změnu věnoval reformě školství nově vzniklé republiky. Stejně, jako starší Václav, stal se i on členem sociální demokracie. Před druhou světovou válkou znovu zamířil do USA, kde také - s malou přestávkou mezi lety 1945 - 48 - dožil.
Patrně nejméně známým sourozencem Edvarda Beneše je Bedřich Beneš, narozený v roce 1875, který po školní docházce jako jediný ze sourozenců zamířil nikoliv na další studia, ale do reálného života. Vyučil se totiž v Plzni kupcem a poté se vrátil do rodných Kožlan. Tady se poprvé oženil s Marií Bulínovou a v roce 1908 se jim narodila dcera Jarmila.
I v Kožlanech se projevila touha lidí začít někde jinde a líp, což vedlo k vystěhování do USA. Pro Bedřicha to ovšem znamenalo méně zákazníků, což vedlo k nutnosti zavřít krám. Vrátil se do rodného stavení a po smrti matky ho prodal. Sám se s rodinou odstěhoval do Plané nad Lužnicí, kde si pořídil mlýn a pole. Právě sem pak za ním jezdil mladší bratr Edvard, který si později v nedalekém Sezimově Ústí postavil s manželkou svou vlastní „prázdninovou“ vilu.
Pluhův Žďár - současný stav
Po pozemkové reformě se Bedřich rozhodl pro další přesun, tentokrát do Pluhova Žďáru. Prodal mlýn a pole a v roce 1928 zakoupil pro sebe, svou druhou manželku Marii a rodinu bývalou tvrz obehnanou vodním příkopem. Možná jste někdy kolem ní jeli, třeba při výletu na nedalekou Červenou Lhotu.
Bez nadsázky se tedy dá říct, že bratr budoucího prezidenta se tím stal zámeckým pánem, byť bez titulu (ty byly v Československu oficiálně zrušeny nedlouho po jeho vzniku). Bedřich se z nového sídla těšil až do 26.8.1939, kdy tu i zemřel.
Během druhé světové války dopadla na členy rodiny Benešů, kteří zůstali v Protektorátu Čechy a Morava, pomsta německé správy za emigraci prezidenta Beneše a dalších příbuzných. I Bedřichova manželka Marie a dcera z prvního manželství Jarmila byly internovány v Osvětimi, kde obě zemřely.
Po roce 1948 byl komunisty Pluhův Žďár rodině ukraden a Benešovým se jej podařilo získat zpět až v roce 1992.
Pro další informace:
