Článek
Po 11 měsících vlády má plné právo vyhodnotit, který z ministrů pracuje tak, aby jeho rozhodnutí byla ve prospěch všech občanů a který si jen honí triko a představuje pro něj kouli u nohy.
Rekonstrukce vlády není žádné sprosté slovo, když se podíváme do historie první republiky, střídali se ministři pomalu jako apoštolové na orloji, ale stát i přes kruté porodní bolesti začínal mít obrysy svébytné republiky. Pravda, v té době byl mnohem větší, čili měl v Evropě i silnější hlas.
Přesto není pravda, že když jsme „malí, nikoho nezajímáme“. Zase tak malí s 11 milióny občanů rozhodně nejsme. Navíc po Orbánově pádu se pozornost přesunula nejen na Slovensko, kde už se vláda Roberta Fica plácá jako ryba na suchu a do voleb v příštím roce pro jistotu neplánuje dělat s rozvrtanými financemi a stále se zvyšujícím dluhem nic, ale bohužel i na nás, když provádíme obrat od demokracie k oligokracii přátelské k východním diktaturám.
Svědčí o tom nejen rozklad obranyschoplnosti pod taktovkou SPD (ministr Zůna a jeho náměstci Radovan Vích z SPD a René Schreier za ANO, kteří dodnes nemají prověrky pro práci s tajnými dokumenty!) , ale i obnovený příklon k Číně (cesta Tomia Okamury do Pekingu a plánovaná cesta Andreje Babiše tamtéž). Nepřímo se to potvrdilo i ve věci špionáže čínského občana Jang I-minga, který se u nás vydával za novináře a musel být osvobozen „pro neprokázání úmyslu“. Vydírací potenciál v podobě vazby českého občana „na oplátku“ Číně opět vyšel, bohužel vůči němu nejsou imunní ani další státy, jako před časem Kanada.
Kromě neschopných ministrů Igora Červeného (životní prostředí) a Oty Klempíře kultura), za které vládnou jejich pravé i levé ruce a podle toho chaos na jimi řízených rezortech dostupuje stavu totálního rozkladu, kdy se na místa odborníků dostávají buď naprostí amatéři nebo naopak všehoschopní ničitelé (KRNAP, zákon o veřejnoprávních médiích, dublovaný konkurz na ředitele Národní galerie, atd.) by se mohl podívat i na další posty, včetně čím dál míň udržitelné stoličky ministryně pro místní rozvoj Mrázové, která službu veřejnosti bere spíš jako příjemné rozptýlení mezi fázemi jednotlivých manželství.
Problém totiž je, že za celou touhle „kouřovou clonou“ se dějí další výrazná rozhodnutí na ministerstvech zdravotnictví, spravedlnosti, vnitra či financí, které veřejnost v neustálém proudu kontroverzí (nejnověji spor o zdravější stravování ve školních jídelnách a tanečky kolem rušení inkluze) nestíhá sledovat tak podrobně, jak by si jejich závažnost zasluhovala.
Pokud si Andrej Babiš dodá odvahy (s čímž má pravidelně problém) a provede částečnou rekonstrukci vlády, může tím alespoň na čas zklidnit rozjitřené emoce. Jenže je otázka, zda na to půjde s chirurgickou přesností laserového gama nože, nebo zda to nebudou změny spíš kosmetického rázu. Protože pak by tím ještě víc přilil olej do ohně naštvané občanské společnosti a příště už by ani Letná nemusela stačit. Při vzpomínce na dubnové davy a skandování „Tisza se vylévá“ v Budapešti po pádu jeho přítele Viktora Orbána není nikde řečeno, že by se příště nemohla vylít i Vltava.
Pro další informace:
