Článek
Dnes sice žádný věk, ale před bezmála dvěma sty lety už šlo o usedlého občana z Boppardu nad Rýnem, který dvanáct let před tím - v roce 1830 - začal poprvé experimentovat s ohýbáním dřeva.
Jenže muselo uběhnout ještě dalších jedenáct let, než se truhlářský mistr vydal na výstavu do Koblence a svůj vynález ohýbaných lamel tam prezentoval. Právě tehdy si jej vyhlédl i zástupce rakouského císaře a umluvil jej na stěhování i s celou rodinou.
Ohýbání nábytku nebyla profese pro žádné „slečinky“
Vídeňskou dílnu pana Thoneta a později jeho 5 synů spojených značkou Gebrüder Thonet znali - díky účasti na světových výstavách v Londýně a v Paříži - ve druhé polovině 19. století po celé Evropě.
Nikdo ovšem netušil, že model židle č. 14 z masivního dřeva v roce 1859 odstartuje bez nadsázky revoluci v pohodlném sezení u stolu. Ostatně, dodnes se jich vyrobilo a prodalo přes 80 miliónů a najdete je od New Yorku přes Miláno až po Sydney a Tokio.
Vypracované svaly na rukou dělníků svědčí o síle, kterou museli každý den uplatňovat proti dřevu
K jejich světové oblibě přispěl nejen jednoduchý a snadno stohovatelný design, ale i ušlechtilá krása, která časem neztrácí, leč získává na zajímavé patině.
Navíc jsou k mání nejen s ikonickým rákosovým výpletem, ale i dřevěným sedákem, který může být buď malovaný či dokonce zdobený intarzií, nebo čalouněné vším, na co si jen člověk vzpomene.
Leckdo má thonetku na půdě nebo ve sklepě a možná o její hodnotě ani neví
Legendární „14“ přišla na svět jen o dva roky dřív, než se bratři Thonetovi rozhodli otevřít svou výrobu v moravské Bystřici pod Hostýnem. Nebyl to ostatně jejich první závod, pár už jich měli roztroušených jak na Moravě, tak i na dnešním Slovensku - výhodu byl fakt, že se dalo použít místní dřevo a nemuselo se nikam složitě dovážet.
Jenže právě městečko pod svatým Hostýnem se stalo místem, které si dnes celý svět s „thonetkami“ spojuje. Je to tím, že tu výroba přežila nejen zničení dalších poboček i vídeňského ústředí během 2. světové války, ale i znárodnění a pozdější transformaci na akciovou společnost.
Houpací křeslo č. 14 se vyrábělo od roku 1884 a každý rok se na něj mohlo těšit až 3.000 nových majitelů.
Samotná Bystřice měla z Thonetových také nemalé výhody. Nejenže se díky příchodu desítek dělníků dočkala brzy povýšení z vesnice na město, ale byly k ní položeny koleje a začaly sem jezdit vlaky. Thonetovi si navíc v Bystřici postavili velkolepou vilu, která je dnes přístupná, a doplnili ji o pozoruhodný park.
Právě v Bystřici se také „narodila“ další ikona, kterou je židle „18“. Kromě malého muzea s unikátními kousky, včetně houpacího křesla s velkorysou podnožkou, jsou v ní k vidění i historické fotografie dokumentující, jak se dřív slavný ohýbaný nábytek vyráběl.
Výstavu ke 165. výročí uvedení slavné „14“ doplňují i další typy židlí vyráběné během desítek let v Bystřici pod Hostýnem
Nově je ale až do konce srpna přístupná i výstava „Tonetka: Proměny v čase“ připomínající 165. výročí od uvedení legendární židle „14“. Ta se díky ochotě zejména soukromých sběratelů objevuje ve výstavních prostorách bystřického zámku v několika desítkách variant.
Nechybí na přání zákazníků upravené kousky nebo celá kolekce dětských verzí židle, na které bez nadsázky seděl celý svět. Díky drobným detailům, které se v čase při výrobě měnily, jsou odborníci schopní přesně datovat vznik jednotlivých kousků a zasvěceně o nich vyprávět.
Dětské varianty židlí se nevyhýbaly ani barvám
Součástí výstavy jsou také křesla všech možných typů, která mají jedno společné - jsou tak pohodlná, že se z nich jednomu ani nechce vstávat.
Možná, že se časem dalším takovým zamilovaným kouskem stane kromě těch už časem prověřených i některý nový model.
Křesla a židle z doby po znárodnění firmy a změny názvu z Thonet na TON
Příkladem, že u TONu dávají prostor mladým designérům, je klauzurní práce studentky 3. ročníku oboru Design interiéru brněnské SŠUD a VOŠ Brno Emy Otčenáškové, která svou židli-křeslo nazvala jednoduše „3×14“.
Když se na její trůn pozorně podíváte, zjistíte, že vznikl propojením hned tří zadních dílů židle „14“ doplněných o jednoduché sedadlo.
„3×14“
Co je na jejím výtvoru ovšem nejzajímavější, je fakt, že na rozdíl od všech nalakovaných kousků zůstal tenhle v přírodním stavu. Díky tomu si na něm můžete detailně prohlédnout, jak je dřevo vlastně zohýbané.
Výstava je v prostorách zámku Bystřice pod Hostýnem k vidění až do konce prázdnin.
Pro další informace:
