Článek
Už sedmnácté setkání s Harry Holem v sérii severských detektivech spisovatele a muzikanta Jo Nesbø začíná zase jednou daleko od domovského Osla. Tentokrát se Harry snaží definitivně upít až v Los Angeles, protože má pocit, že po smrti své životní lásky a zradě nejbližšího kamaráda už fakt nemá smysl pokračovat.
Jeho osobním andělem a zároveň jízdenkou do pekla se stává někdejší hollywoodská hvězda jedné role - dnes stařenka se zálibou v kočkách. Jejím prokletím je touha vrátit se do světa stříbrného plátna, ale dobré úmysly natočit nový film jsou vyváženy riskantní půjčkou od mexické mafie, která se právě v okamžiku, kdy Harrymu došly peníze na další drink, rozhodla od stařenky vymáhat svou pohledávku.
Harry a Lucille stojí na pomyslném popravišti, kdy v posledním okamžiku přijde odložení exekuce v podobě norského miliardáře, který má možná prsty ve zmizení dvou ze svých milenek a rád by dokázal, že je v tom nevinně. Policie mu moc nevěří, a proto si realitní magnát hodlá najmout Harryho pro paralelní vyšetřování.
Po Žízni a Noži, které pokládám za nejslabší články celé série, jsem k Zatmění přistupovala s tím, že dám autorovi ještě jednu šanci a zkusím alespoň pár stránek. Musím přiznat, že mne čekalo milé překvapení. Vypadá to, že Jo i Harry nabrali nový dech a vyšetřování není nijak bezhlavé, ale naopak vynalézavé. Harry si ani nikdy u policie nelámal moc hlavu s pravidly, jako soukromé očko je háže za hlavu definitivně a jede nosem po každé relevantnější stopě.
Paradoxní spolupráce/nespolupráce s vyšetřovatelkou Karin Brattovou, psychologem Ståle Aunem, zkorumpovaným Trulsem Bernsenem i laborantkou Alexandrou se nikde nezadrhává a jednu z výraznějších rolí si v příběhu vydobyl i nejvěrnější z věrných kamarádů Øystein, který díky své nové profesi přinese důležité informace, ale blýskne se i jako famózní řidič.
Chybět nesmí ani „prohnilý policajt“ a dnes už ministr vnitra Mikael Bellman, který má tu moc stopnout Harryho, byť by se mu to jen maličko hodilo do rozehrané politické partie, kde cílí na metu nejvyšší.
Do pozadí ustupuje filozofování nad Harryho minulostí s Rebekou a Olegem, naopak vyplouvá víc na povrch jak vztah s matkou, tak i hledání cesty k biologickému synovi, kde Harry - vzhledem ke své asociální povaze - překvapivě sbírá body.
Celkové vyznění Zatmění je mírně optimističtější, než bývalo u Nesbø zvykem, a navíc se můžeme už teď těšit na příběh s číslem 18.
