Článek
Každý máme svého vnitřního kritika, jehož hlas je u někoho silnější a u někoho slabší. Jeho úlohou by mělo být posunutí schopností či poznání, ale většinou je to kritika maličkostí a nedůležitých chyb. Znamená to tedy, že by člověk měl poslouchat spíše své sebevědomí a na kritiku se vykašlat? Ne tak úplně, oba dva jsou důležití pro váš rozvoj. Kritik má člověka posouvat, ne ho srážet a kazit požitek z oblíbených činností. Sebevědomí by zas mělo podporovat a chválit, ale nedělat z člověka boha. Důležitá je rovnováha mezi oběma, aby kritik upozornil na nedostatky, které lze napravit příště a sebevědomí by zas mělo chválit i třeba malé úspěchy. Oba by měli mít úlohu starostlivých rodičů, měli by to být ti nejlepší kamarádi a ne ti nejhorší nepřátelé. Jak tohoto kamarádství docílit? Těžko, chce to čas a i na tomto vztahu (jako na každém jiném) pracovat. Nikdo nepopírá že to není dlouhá cesta (tím spíše pokud si v sobě nesete trauma několik let) ale určitě stojí za to se na ní vypravit.
Ondyjasesebouasemnou
