Článek
Tohle totiž byla docela otrava. Neustále jsem u sebe tahal papír a tužku, a bedlivě dbal na to, aby tužka psala, a také vznikal odpad. Zkraje jsme dokonce měli v pokoji krabici pouze na popsané „tuny papíru“.
Další věc je ta, že když lidé píší, nenapíší toho tolik, jako řeknou. Zejména mladší generace, zvyklé psát na klávesnici. Starší už na psaní zase často špatně vidí a nemají brýle po ruce, nebo se za ně i stydí.
A také „luštění rukopisů“, hlavně „škrabopisů“. To je věc. Někdy jsem měl úplně pocit, že jde o nějaké tajné, nebo zašifrované písmo a že si hrajeme na agenty. Obzvláště, když někdo psal třímilimetrové blešky. Na displeji si písmo zvětším a přečtu ho i z dálky. Proto preferuji tablet, abych při takovém zvětšení, kdy čtu ze dvou metrů (tablet leží na stole a normálně se bavíme) neměl jedno slovo na řádku, nebo jsme si nemuseli mobil předávat, abych si nadiktované z půl metru přečetl.
Źenuška za mnou nemusí přes celou místnost. Zvětší písmo, blikne lustrem, abych se otočil. a je to (nastavit obtékání obrázku textem, tu neumím).
--začátek osvěty--
Strojové zpracování mluvy s převodem do písemné formy, není překladač, jak tomu často někdo říká. Překládá se z jazyka do jazyka (němčina↔čeština, čeština↔angličtina atd.) a toto je v rámci jednoho jazyka (čeština→čeština), který je pouze zprostředkován v jiné formě. Mohlo by se tedy říci „převaděč“.
–/konec osvěty–
Před nějakými třeba 500 lety, kdy byly psací potřeby drahé, lidé byli mnohdy negramotní, muselo být ohluchnutí doslova peklo. Naštěstí dnes máme výpočetní techniku, která nám komunikaci velmi usnadňuje.
Život je jen náhoda
Život je jen náhoda,
nejdřív slyšíš, a pak sluch odchází,
život plyne jak voda
a rázem jsi v nesnázích.
Leckdo smutku propadá,
někdo dříve a někdo později,
někdo se však nevzdává
a neztrácí naději.
Až uvidíš v životě zázraky,
které jen internet umí
pak odložíš poslední rozpaky
a porozumíš.
Že internet pomůže,
mnoho věcí se přes něj vyřeší.
Ten kdo slyšet nemůže,
má to hned jednodušší.
Pramínek hlasu
Když měsíc rozlije, světlo své po kraji,
mikrofon přiblížím, ke rtíkům tvým.
Ačkoli neumím, vůbec odezírat,
budeš jen diktovat, porozumím.
Pramínek hlasu, půjde přes internet,
server ho zpracuje a pošle zpět.
V textové podobě a já si to přečtu,
neslyším vůbec nic, už deset let.
Čtení mi pokazí, teprve svítání,
vybitá baterka a modré nebe.
Od hlasu který jsem, nikdy nezaslechl,
nový den bez netu, mě vždycky zebe.
A někde na serveru, docela ztracený,
zbude tam po tobě, jen pramínek hlasu.
Nebudu dobíjet, dál chci ležet zasněný,
přepis je vypnutý a mám dost času.
Ohluchlá sestřenice
Měla vlasy samou loknu jé, jeje
ráno přistoupila k oknu jé, jeje.
Vlasy samou loknu měla a navíc i neslyšela
a navíc i neslyšela jé, jé, jé.
Nutno ještě podotknouti jé, jeje
že už jí nic nezarmoutí jé, jeje
Už má přepis na tabletu a rozumí všemu světu
a rozumí všemu světu jé, jé, jé.
Jednou tablet nevzala si jé, jeje
odezírat chtěla asi jé, jeje.
Jednou tablet nevzala si, pak si z toho rvala vlasy.
Pak si z toho rvala vlasy jé jéjé
O vlasy už nestará se jé, jeje
všude nosí tablet zase jé, jeje
Nemusí už hádat slova, vše má přepsané doslova
Vše má přepsané doslova jé, jéjé
