Článek
Výhody a nevýhody z mého pohledu – přiřazuji body 1 – 10. Jeden bod = malá výhoda, či nevýhoda, 10 bodů = velká a přiřazuji příklad, či komentář.
Výhody
Žádný zvuk mě neprobudí a „vyhajám se“ až do úplného probuzení. Nevzbudí mě třeba rámus, který dělají pokrývači v 7 hodin v noci na střeše vedle na domě. Na druhou stranu ani žádný budík, když opravdu potřebuji kvůli něčemu vstát dřív. To jsem ale vyřešil tak, že si vše domlouvám až na odpoledne, aby byla jistota, že jsem vzhůru.
9 bodů
Každý se mnou jedná hezky pomalu a v klidu, jelikož čím víc je rychlejší (a to asi souvisí s tím rozčilením), tak mu méně rozumím. To je fakt úžasné. Kdo někdy zažil to jednání v rozčilenost, tak ví, o čem mluvím. Navíc, když je někdo rozčílen, tak než to napíše, většinou ho to přejde, nebo ani nenapíše vše, jelikož by se toho muselo psát moc.
10 bodů
Velmi často odpadají takové ty zdvořilostní, nicneříkající fráze, které se používají v mluveném rozhovoru, jelikož v písemném je to práce navíc.
7 bodů
Neotravují mě ty útoky reklam a nechává mě chladným třeba to, když je u nás pouť, načež u každé atrakce je puštěna na plný výkon aparatury nejméně tak 200W písnička (Dá se tomu tak vůbec říkat?). Jsem tedy ušetřen rozhodování se, jestli mám jít na prodloužené jízdy na autodromu, či na vyhlídkové lety na létajících labutích :-).
10 bodů
Nevýhody
Nikomu nerozumím, odezírat neumím, nic mne nevzbudí.
10 bodů
Když k nám např. přijde návštěva, musím se spokojit s tím, co mi kdo napíše. Trochu rozumím manželce a dcerám, jelikož je denně vidím a něco málo od nich odezřu.
10 bodů
Velmi často vůbec nevím oč jde, přitom by stačilo jedno slůvko a člověk je částečně v obraze. Také informace, zprávy v televizi, či rozhlase jsou mi nepřístupné, pokud nemají skryté titulky a to je, pokud vím, jen na ČT1, kdy prý stejně v titulcích píší něco jiného, než říkají :-(. Všechny (pokud je to možné) informace, které jsem dříve vnímal sluchem, vnímám zrakem a často jsem z toho dost unavený. Také třeba u televize člověk musí bedlivě sledovat skryté titulky a nemůže u toho třeba večeřet. Buď se musí dávat pozor na titulky, nebo na jídlo. Zkrátka takové to „multivnímání“, kdy člověk něco poslouchá a zároveň si např. čte noviny.
10 bodů
Ještě trocha filosofie. Neslyšet vůbec a skoro neslyšet je velký rozdíl. Přirovnal bych to třeba k mobilnímu telefonu. Když bude mít někdo rozbitý mobil, bude to v něm jenom chrchlat, display bude poškrábaný, že ani nepůjdou pořádně číst písmena, bude z toho jenom otrávený a bude toužit po dobrém. Ten, kdo nebude vůbec mobilní telefon vlastnit, bude těchto starostí ušetřen.
Nejhorší tedy podle mě je to, když někdo nosí naslouchadlo. Před domem mu kutají, ono mu v něm píská, že mu div neupadne hlava, u těch pouťových atrakcí zrovna tak, přitom pořádně neslyší to, co potřebuje… No, musí to být otrava, ani potom nemůže relaxovat při hudbě, jelikož tu pro změnu slyší špatně.
A jsme u toho. Sám, jako vystudovaný konzervatorista jsem měl k hudbě velmi kladný vztah, teď k ní nemám žádný. Často vtipkuji, že ti, kdo slyší, se potom (nebo při tom všem) celodenním rambajzu musí trochu uklidnit hudbou a částečně se touto cestou trochu vzpamatovat (ale oni o tom neví). Já ten celodenní hluk – „zvukový smog“ nevnímám, tudíž ani netoužím po tom, abych se hudbou, či jinými příjemnými zvuky rehabilitoval.
Sečteno a podtrženo, výhody mají 36 bodů a nevýhody jen 30 bodů. Přihodím tedy ještě nevýhodu, že neslyším, když si čtu knihu za 5 bodů, čímž ty výhody stejně vyhrají. Uf, dalo mi to přemýšlení, napsat to tak, aby ty výhody vyhrály.
A co myslíte vy? Jsem zralý do jiné dimenze, nebo pro MUDr. Chocholouška?
