Článek
Podobné je to se slovem „neslyšet“ a jeho tvary. Spousta „mudrců“ (mudrcové nejsou ti, kteří to od mudrců převzali) si vůbec nepřipouští, že mohou existovat lidé, kteří neslyší (tedy jsou neslyšící) mluví a komunikují česky. Za neslyšící považují pouze prelingválně neslyšící uživatele českého znakového jazyka, i když mají třeba sluchadla. A dokonce je označují velkým písmenem ‚N‘.
Pokud někdo ohluchne a vůbec neslyší, je tedy neslyšící, protože rozlišujeme pouze tři základní stavy sluchu:
- slyšící,
- nedoslýchavý,
- neslyšící.
Samozřejmě je ohluchlý, ale zároveň je i neslyšící, protože neslyší. Je to stejné, jako když někdo přijde o zrak. Je tím pádem osleplý, a zároveň je nevidomý. Neexistují žádní nevidomí a Nevidomí.
Vznik přivlastňování slova „neslyšet“
Pojem „Neslyšící“ jako označení specifické skupiny vznikl po revoluci, když do ČR dorazili „věrozvěstové“ z USA se špatným překladem a nahrazením slova „hluchoněmý“, které je vnímáno jako urážlivé. Vhodnějším názvem by například bylo anglické „Deaf“, které by nekolidovalo se slovem „neslyšet“.
Slovo „neslyšící“ a jeho varianta s velkým ‚N‘ nelze při mluvě rozlišit podle velikosti písmena. Toto je často zneužíváno při mluvě, kdy například organizace se slovem „neslyšet“ ve svém názvu tvrdí, že každý, kdo neslyší, potřebuje tlumočení do znakového jazyka. Zároveň dodávají, že lidí s postižením sluchu v České republice je půl milionu. Vzniká tak dojem, že všichni tito lidé (každý, kdo neslyší) potřebují tlumočení češtiny.
Do naprostého matení to dovedla jedna představitelka organizace, která poskytuje tlumočení, když mi tvrdila, že „Neslyšící“ jsou i „neslyšící“ (s malým ‚n‘). Na můj dotaz, jestli je například zpráva na obrazovce v televizoru: „Omlouváme se neslyšícím divákům…“ určena pouze části diváků s postižením sluchu, nebo všem, kteří neslyší, už raději neodpověděla.
Český znakový jazyk není čeština
Český znakový jazyk je zcela samostatný jazyk s vlastními pravidly a gramatikou. Český znakový jazyk je češtině podobný asi jako čínština a je mateřským jazykem přibližně 2 % lidí s postižením sluchu. Zbylých 98 % komunikuje česky.
Nemůže se stát, že člověk, který přijde o sluch ve středním věku nebo později a třeba 50 let komunikuje ve svém mateřském jazyce (češtině), jednoho dne zapomene svůj mateřský jazyk, přestane mluvit a začne komunikovat ve zcela cizím (znakovém) jazyce, kterému nikdo v jeho okolí nerozumí. Také nemůže mít najednou úplně jinou kulturu, než jakou žil celý svůj dosavadní život, nebo být součástí nějaké komunity jen proto, že neslyší.
Mně už se několikrát stalo, že jsem přišel na úřad, po pozdravu vysvětlil, že neslyším, a požádal o sdělení v písemné podobě (protože mluvím normálně). Na to mi však psát odmítli a místo toho mi začali shánět tlumočníka do znakového jazyka. Vím, že to mysleli dobře a chtěli mi komunikaci usnadnit. Jenže byli zmystifikováni rozšířeným omylem, že když někdo neslyší, je pro něj čeština cizí jazyk, kterému často ani nerozumí – přestože já jsem mluvil česky.
Zeptejte se, o kom je řeč
Nejlepší je, pokud někdo v hovoru začne používat výraz „neslyšící“, zeptat se, o kom mluví. Myslí uživatele znakového jazyka, uživatele českého národního jazyka, všechny lidi s postižením sluchu, nebo pouze ty, kteří neslyší vůbec?
Tento nesmysl je totiž lidem často podsouván.
nesmysl n/Neslyšící
Nikomu nic neberu
Aby bylo jasno, a aby mě nikdo neosočoval, že někomu něco beru, zdůrazňuji, že nemám vůbec nic proti žádnému jazyku ani žádné skupině lidí. Pouze mě velmi uráží, když někdo tvrdí, že pokud někdo neslyší, nerozumí česky a potřebuje tlumočení, protože čeština je pro něj cizím jazykem. Ano, pro ty, kterým je mateřským jazykem jazyk znakový, je čeština cizí jazyk. Platí to však i opačně. Pro ty, kterým je mateřským jazykem národní mluvený jazyk (v ČR čeština), je cizím jazykem jazyk znakový, a tak nepotřebují tlumočení. Potřebují sdělení napsat, nebo dokáží část odezřít.
Toto samozřejmě neplatí pro všechny lidi s postižením sluchu. Někdo ovládá cizí jazyk částečně, jiný velmi dobře a je v něm schopen komunikovat, další naopak vůbec.
Osobně za neslyšícího považuji každého, kdo neslyší natolik, aby bez jakékoli kompenzační pomůcky rozuměl lidské řeči.
Osvětu a boj za češtinu dělá: Ladislav Kratochvíl,
ohluchlý ve svých 40 letech v roce 2003.
