Článek
Vždy mám doslova hrůzu z doručování balíku, kromě doručení Českou poštou. To mi totiž hodí doručovatelka papír do schránky, že mě nezastihla a že si mám balík vyzvednout na poště. Ale doručovací služby, zejména z různých e-shopů, to je u mě pomalu na infarkt.
Často nelze při objednání zboží zvolit přepravce, musí se uvést telefonní číslo a bývá to potom tak, že přepravce nebo přímo řidič zatelefonují, že už jedou. Telefon je mi však platný jako hadovi noha, když neslyším, a tím pádem nemohu telefonovat. Dělám to tak, že v poznámce k objednávce napíšu něco ve smyslu, že se potřebuji domluvit písemně, kdy mám koukat z okna, či tak něco, jelikož se na mě nikdo nedozvoní a je škoda, když kvůli tomu, „že jsem nebyl k zastižení“, řidič odjede, ačkoli jsem byl doma. Navíc nejsem schopen koukat z okna dva dny v kuse (jednou mi napsali, že doručíme to ve středu nebo ve čtvrtek).
Následně toto sdělení odešlu i na potvrzení o objednávce, podporu atd. Výsledkem bývá odpověď: „Jasně, žádný problém.“ Jenže problém je (což si slyšící podpora atd. neuvědomí) a na balík jen napíší „příjemce neslyší“.
Tohle se mi několikrát stalo, například řidič poslal SMS (že u mě bude za pět minut – předtím nikdo nic), a já byl zrovna v čekárně u lékaře 1,5 km daleko od domova. Je jistě mrhání časem a pohonnými hmotami, když ke mně jede někdo zbytečně natřikrát. To se mi totiž stalo při doručení vibračního budíku. Dvakrát mě řidič „nezastihl“ a nakonec to dopadlo tak, že mi budík převzala obsluha v restauraci, kam občas chodím (jak to řidič zjistil, netuším), a měl jsem ho o týden později, než kdyby šel Českou poštou či přepravce komunikoval a domluvili jsme se.
Přitom kdyby byl v e-shopu u přepravce uveden písemný kontakt (nikoli pouze telefonní), bylo by vše v pohodě a mohl bych se domluvit přímo s přepravcem, a ne s odesilatelem (e-shopem).
Někde to jde dobře
Zcela jiné to však je s Rohlík.cz. Už několikrát jsem převzal zásilky zcela bez problémů. Asi to bude i tím, že Rohlík má své vlastní kurýry, k nimž se dostanou instrukce. Při nákupu si zvolím čas doručení. Jasně, to je pouze přibližně, v rámci jedné hodiny, takže si určitě nezvolím čas, kdy nejsem doma, ale například u toho lékaře. Při objednání je navíc i poznámka pro kurýra, do které napíšu (stačí poprvé – při dalších nákupech už to tam zůstane, ale dá se to i editovat), že neslyším a případné instrukce.
V aplikaci na tabletu potom mám zprávu, něco jako: „Kurýr už jede, dorazí v XX:XX, to je za YY minut.“ Přijde mi i SMS, že v čase XX:XX přijede kurýr ten a ten a telefonní číslo na kurýra. Zhruba 5 minut před doručením mi kurýr pošle SMS, že bude za chvíli u mě. Vykouknu z okna. Neslyším totiž zvonek, jsem v paneláku a nemusím vyhlížet půl hodiny z okna. Když je kurýr u vchodu, pozdravím a sdělím mu, že jdu „zabzučet dveřmi“, aby se otevřely vchodové dveře. Po vstupu do vchodu kurýr rozsvítí chodbové světlo (má to v instrukcích) a já vím, že už je uvnitř a nemusím už „bzučet“.
Perfektní to však bylo i kdysi s dopravou zakoupené komody. To mě totiž přepravce (FOFR – asi už neexistuje) kontaktoval a po mém následném sdělení, že můj takový telefon je psaní na Skypu, se se mnou jejich operátorka přes Skype spojila, načež jsme komunikovali v reálném čase, úplně stejně, jako bychom telefonovali (jen se psalo a ona telefonovala s řidičem). Doručení pak proběhlo „jako na drátkách“. Dokonce jsme si i napsali, co má kdo k obědu, když jsem čekal s tabletem před domem.
Nikdy a s žádným jiným doručováním to nebylo tak v pohodě pro hluchého jako s Rohlíkem!
A celá myšlenka tohoto článku je neuvádění pouze telefonního čísla zákazníka (ve formulářích povinná položka), ale i kontakty a písemné možnosti komunikace s přepravcem při objednávce v e-shopu.
