Článek
Když někdo „jen“ neslyší, není to na něm vidět. Nemá hole, vozík, bílou hůl či jiné „poznávací znamení“ a při setkání se s osobou, která jej nezná, nemusí ona osoba vůbec tušit, že neslyší. Obzvláště v situacích, kdy osoba s postižením sluchu (dále jen SP) odezře několik úvodních slov/vět rozhovoru. Když SP po třetí větě řekne: „Já Vám nerozumím,“ (a do té doby rozuměl/a), v podstatě sám/a vytváří dojem, že je nechápavý/nechápavá. Modelový (a vymyšlený) příklad z úřadu, kde SP osobu neznají:
SP: „Dobrý den.“
úřednice: „Dobrý den, co potřebujete?“
SP: „Dočetl jsem se na internetu, že končí platnost mého občanského průkazu a potřebuji nový.“
Úřednice: „Přineste dvě fotografie a do týdne Vám bude nový průkaz vyhotoven.“
SP: „Jaký formát ty fotografie musí mít?“
úřednice: „Standardní rozměr průkazkové fotografie, v barvě. Ne lesklé, ale matové.“
SP osoba do této chvíle vše odezřela, ale už ne „lesklé, ne matové“, takže řekne: „Já Vám nerozumím, protože neslyším.“ Úřednice (docela logicky) zvýší hlas a opakuje poslední větu. Mluvení „víc nahlas“ je na odezírání mnohem těžší (zpravidla až nemožné), takže SP neodezře už vůbec nic a opakuje, že nerozumí a že neslyší.
Úřednice (ještě víc nahlas): „Standardní rozměr průkazkové fotografie, v barvě. Ne lesklé, ale matové.“
SP: „Já Vám nerozumím.“
Úřednice si musí myslet, že ten člověk je nějaký slabomyslný, když neví, co jsou to matné a lesklé. SP osoba samozřejmě ví, co jsou matné a lesklé, jen neodezřela ta slova.
Mnohem lepší tedy je, když SP místo slova „nerozumím“ řekne „nevím“, s udáním důvodu a případnou prosbou o napsání.
Úřednice: „Přineste dvě fotografie a do týdne Vám bude nový průkaz vyhotoven.“
SP: „Jaký formát ty fotografie musí mít?“
úřednice: „Standardní rozměr průkazkové fotografie, v barvě. Ne lesklé, ale matové.“
SP: „Já nevím, co říkáte, protože nic neslyším. Zkraje jsem to sice odezřel, ale teď už ne. Můžete mi to prosím napsat?“
A ještě lepší je, „hlásit neslyšení“ hned zkraje a „neodezřít ani „dobrý den“
SP: „Dobrý den, nic neslyším, nebudu vědět, co říkáte, můžete mi prosím psát?“
Na všechna následující sdělení úřednice, pak krčit rameny, kroutit hlavou a vyndat papír a tužku (i když se leccos odezře).
To už je ale jakési navádění a můj osvědčený způsob. Osvědčený proto, jelikož se mi za 20 let neslyšení stalo snad jen 5×, že mi bylo na úřadu psaní odepřeno. Jednou například proto, že úřednice byly neznalé problematiky, a když jsem řekl, že neslyším, komunikuji česky a potřebuji sdělení v písemné formě, byly však přesvědčeny, že bych češtině a psanému textu stejně nerozuměl (jak je často někde uváděno) a sháněli mi tlumočníka do znakového jazyka, kterému bych nerozuměl já. U lékaře a podobně se mi to nestalo nikdy. Nejlepší je, zeptat se, v jakém jazyce má komunikace probíhat. Avšak pokud SP normálně a plynule mluví česky (pouze neslyší), nebude najednou komunikovat v jiném jazyce.
–osvětová vsuvka–
Znakový jazyk je zcela samostatný jazyk, s vlastními pravidly a gramatikou. Český znakový jazyk je češtině podobný jako třeba čínština a je mateřským jazykem zhruba dvou procentům lidí s postižením sluchu. Ostatních 98 % komunikuje česky.
viz článek Počet lidí s postižením sluchu v České republice
--/konec osvětové vsuvky--
V dnešní době se však již nemusí psát, ale stačí diktovat. Na komunikaci v písemné podobě je vhodná aplikace eScribeDroid od sociální firmy Transkript, která obsahuje strojové rozpoznání řeči a její převod do písemné podoby (někdo říká překladač, ale překladač slouží k překladu z jazyka do jazyka), a zároveň i přepis živým přepisovatelem, když je potřeba něco důležitého sdělit s přesným doslovným přepisem – např. sdělení lékaře. Zároveň jde text velmi pohodlně zvětšit roztažením, což je důležité proto, že si SP nemusí brát brýle ani číst sdělení zblízka.
Druhá aplikace se jmenuje „Okamžitý přepis“ a je od Google. To je ale pouze strojové rozpoznání a nabízí čtyři velikosti písma. Obě aplikace mají něco do sebe a jsou zdarma.
Myšlenka tohoto článku je však hlavně ta, že když někdo někomu řekne „nerozumím“, nemusí to být kvůli tomu, že je nechápavý. V hlučném prostředí (diskotéka a pod.) je to dokonce i docela přirozené a normální, kdežto tam, kde je slyšet dobře, to opravdu vyvolá dojem nechápavosti. Možná by nebylo špatné, se v tomto případě (rozhovor s neznámou osobou, která zkraje rozumí) zeptat, proč druhá strana nerozumí. Nemusí jít pouze o SP, ale třeba i o cizince, jenž nemá dostatečnou slovní zásobu a nezná slovo „matové“.
———————————————
Autor článku: Ladislav Kratochvíl
zcela ohluchlý ve svých 40 letech, v roce 2003,
bezbariérové titulky,
autor a provozovatel webu, zabývajícího se postižením sluchu kochlear.cz.
zakladatel a moderátor facebookové skupiny Skryté titulky – (televize, videa, DVD)
redaktor portálu Helpnet (monitoring médií),
a nadšený uživatel strojového rozpoznání mluvy
(přednášky „Už vím co říkáte, i když vás neslyším“).
———————————————
