Článek
Postižení sluchu je neviditelné samo o sobě. Osoba, která neslyší, nemá hůl, brýle, ani vozík, atd., zkrátka nic, podle čeho by se to, že neslyší, dalo poznat. Jediné, co bývá vidět, je tlumočení, nebo rozhovor ve znakovém jazyce. Ve znakovém jazyce však komunikuje pouze jedna část osob s postižením sluchu (asi 2 %). Jsou to ti, kterým je znakový jazyk jazykem přirozeným, protože se buď narodili neslyšící, nebo o sluch přišli dříve, než si osvojili národní mluvený jazyk (u nás je to čeština). Národní jazyk je pro ně v podstatě cizí jazyk. To znamená, že při komunikaci s lidmi, kteří komunikují česky, potřebují tlumočení do znakového jazyka a naopak.
Ta druhá část, mnohem větší (asi 98 %) osob se sluchovým postižením, jsou zpravidla lidé, kteří ztrácejí sluch vlivem věku nebo nemoci. Tito lidé nepotřebují nic tlumočit (překládat do jiného jazyka), nýbrž potřebují zprostředkovat tentýž jazyk v písemné podobě.
Znakový jazyk totiž nejsou žádná gesta či pantomima, jak se mnoho slyšících domnívá, ale zcela samostatný a plnohodnotný jazyk, odlišný od češtiny jako třeba čínština.
Malý příklad. Když někdo ukáže komunikujícímu v češtině krouživým pohybem pohlazení břicha, pochopí to jako „bylo to dobré“, nebo „hlad“, či „bolí mé břicho“ (záleží samozřejmě na kontextu a na tom, jak se tváří), nikdy to však nepochopí jako WC. Ve znakovém jazyce to je totiž znak pro záchod.
WC ve znakovém jazyce
Často se ke mě dostane pozvánka na různé akce, konferencí počínaje, demonstrací konče. Na můj dotaz, zdali je na akci zajištěn simultánní přepis a akce je tak zpřístupněna osobám s postižením sluchu, které komunikují česky, mi je často organizátorem odpovězeno: „Je zajištěno tlumočení do znakové řeči.“ Nejen že to není „znaková řeč“, nýbrž znakový jazyk, ale rovněž to je komunikujícím v češtině platné jako hadovi noha. Představte si, že byste někomu nerozuměli, zeptali se „cožéééé“ a bylo vám to zopakováno korejsky. Často to bývá na různých demonstracích. Vedle mluvčího stojí tlumočník/ce do znakového jazyka, ale přepis nikde.
Na veřejných akcích, je potřeba zajistit obojí. Tlumočení do znakového jazyka i simultánní přepis.
To, že je akce zpřístupněna osobám s postižením sluchu, pro něž je čeština cizí jazyk, považuji za správné a vstřícné. To, že je zároveň taková akce nepřístupná osobám s postižením sluchu, jenž komunikují v jazyce, ve kterém akce probíhá, považují tyto osoby za diskriminaci.
Je to tzv. nepřímá diskriminace, která nejčastěji pramení z neznalosti. Organizátorům totiž přijde tlumočení jako dostatečné a simultánní přepis jako něco navíc. Je to však podobné, jako kdyby bylo zpřístupněno něco pro vozíčkáře s el. vozíkem a ti s ručním by tam nemohli.
-- začátek osvěty --
Nepřímá diskriminace (Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů)
§ 3
(1) Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
-- konec osvěty --
Často se také setkávám s výmluvami, že když je akce venku, nelze simultánní přepis zajistit.
Odpovídám, že to možné je, a jako důkaz přikládám odkazy na články s fotkami či videy z venkovních přepisů.
Venku je přepis opravdu problém. Na plátně je špatně vidět. Nicméně když je plátno ve stínu, číst se to dá. Super to bylo na velkém venkovním monitoru na Mezinárodním dni neslyšících, na demonstračním shromáždění před Rudolfinem 7. 5. 2011. Ale už jsem zažil i to, že jsme byli pouze 4 a seskupili jsme se okolo notebooku strojové stenografky Simony Sedmihorské. Krátké video z jejího koncertu pro oči je na Youtube.
Komunikační bariéru osobám s postižením sluchu, které komunikují česky, odstraňují:
Centrum zprostředkování simultánního přepisu České unie neslyšících (https://www.cun.cz/cs/socialni-sluzby/simultanni-prepis/) a sociální firma Transkript s. r. o. (https://transkript.cz/).
Jak byste rozuměli tlumočení, kdybyste náhle přišli o sluch, si můžete vyzkoušet tak, že si u televize vypnete zvuk. Do znakového jazyka je tlumočen například pořad „Události v regionech“ (18.00 hod na ČT1). Kolik toho budete rozumět bez skrytých titulků (i ty u pořadu jsou)?
Aby to zase někdo nevykládal tak, že mám snad něco proti jiným jazykům, než je můj mateřský, uvádím, že nemám vůbec nic proti jakémukoli jazyku.
Jsem jen jako obrozenci, kteří bojovali za svůj mateřský jazyk.
Komunikace v mateřském jazyce by totiž neměla být nikdy nikomu upírána a nezáleží vůbec na tom, jaký jazyk to je, jestli jazyk znakový, český či jakýkoli jiný.
