Článek
Protože jde v první řadě o člověka, není dobré používat „postižený“, ale „ten někdo s postižením“, případně i uvést s jakým. Postihnout nás totiž může třeba požár, nebo povodeň.
Čili místo „sluchově postižený Kráťa“ je lepší „Kráťa se sluchovým postižením“, nebo „s postižením sluchu“. Když se totiž použije „postižený“, tak to jaksi ubírá z člověka. „Člověk s postižením“ má ono postižení jakoby vedle sebe. A také mi to (ale asi pouze mně) přijde srandovní, protože „sluchové (a jiné) postižení“, mi vždy evokuje výraz „nožní zlomenina“.
„Postižený“ je rovněž přídavné jméno a působí to právě jakoby měl člověk nějakou vlastnost. Když se místo „postižení“ dosadí dejme tomu „osel“, působí to jako „oslí člověk“.
Oslí člověk (postižený) a člověk s oslem (s postižením).
Už jsem se setkal i s tím, že to je zbytečné slovíčkaření, ale já to za slovíčkaření nepovažuji. Když se mnou někdo jedná jako „s postiženým“, jedná se mnou často jako s nějakým nechápavým. A když se mnou jedná jako rovný s rovným, ale s postižením sluchu (že neslyším, co říká), je taková komunikace úplně o něčem jiném.
Setkal jsem se i s tím, že by se mělo uvádět „člověk se znevýhodněním“, například „Jirka s pohybovým znevýhodněním“. To mi však přijde jako přehnané a hlavně zmatečné. Člověk s pohybovým znevýhodněním, může přeci být i ten, kdo si zlomil nohu a to už by nebylo poznat, jestli jde o dočasné, či stálé znevýhodnění.
A nedá mi to, musím zmínit i často používané slovo „vozíčkář“. Vozík je kompenzační pomůcka a také přeci neříkáme „bělohůlkař“, nebo „sluchadlář“.
Všechno jsou to lidé s postižením, používající různé pomůcky. Nemělo by se tedy říkat/psát:
- Vozíčkář Jarda
- Zrakově postižený Jarda
- Sluchově postižený Jarda
ale:
- Jarda s postižením, na vozíku
- Jarda s postižením zraku, s bílou holí
- Jarda s postižením sluchu, se sluchadlem
Nicméně, třeba „motorkář“ je zcela běžné, avšak rozdíl je v tom, že to nedělá z nikoho nechápavého.
Jasně, je to delší, ale lidské.
A abych to celé dosavadní psaní shodil, tak já jsem ohluchlý Kráťa. „Hluchý Kráťa“ neva. To je výstižné a jasné. Nakonec to i vždy sám hlásím jako první věc, když přijdu třeba na úřad, ale „postižený“ nebrat.
