Článek
Jenže s titulky, které jsou pouze tzv. překladové, se často nedá film s vypnutým zvukem sledovat, protože to je hádání, kdo mluví a proč se něco stalo.
Nebudu se zabývat morální stránkou stahování, ale rozdílem, mezi titulky překladovými (ty, co se stahují) a titulky určenými ke sledování bez zvuku, což jsou právě skryté titulky. A je jedno, jestli osobou s postižením sluchu, nebo osobou, která slyší a v noci třeba vypne zvuk, aby nerušila okolí.
Titulky totiž nepoužívají pouze lidé s postižením sluchu, ale hodně i ti, kteří slyší. Například je zcela běžně spuštěn televizor bez zvuku a s titulky tam, kde je hluk (hlučná restaurace, letištní hala), nebo naopak musí být ticho a zvuk televizoru/videa je vypnutý (čekárna u lékaře), nebo se nechce zvukem rušit (při jízdě MHD, případně spící v okolí), nebo nejsou zdatní v jazyce a porovnávají mluvenou a psanou formu.
Ve Velké Británii před časem proběhl průzkum agentury Ofcom, mediálního regulátora, který zjistil, že ze 7,5 milionu lidí, kteří používají televizní titulky, 6 milionů nemá vůbec žádnou poruchu sluchu. Viz článek BBC z roku 2006.
Skryté titulky
Obsahují jednak popisy zvuků, které nejsou vidět a pro děj jsou důležité (bouchání na dveře), a také bývají barevně odlišeny hlasy postav a divák ví, co kdo řekl.
Otevřené (překladové) titulky
Překladové titulky zachycují pouze dialogy. Neobsahují popisy zvuků. Pokud je vidět zdroj zvuku v obraze, dá se to pochopit i z kontextu. Důležité je ale oznamování zvuků, jejichž zdroj není v obraze vidět a přitom mají přímý vliv na probíhající děj. Například je za zavřenými dveřmi z chodby slyšet odemykání dveří a kroky, pak cvaknutí kliky u zamčené ložnice, bouchání na dveře, děj se odehrává pouze zvukově, nebo se jedná o pointu, založenou na zvuku (například ve filmu „Vrchní prchni“, jak nacvičoval kasírtašku, měl puštěný gramofon s houslovým koncertem, že jako cvičí na housle a najednou začal hrát celý orchestr). Ještě horší ale je, když divák sleduje rozhovor několika osob a neví, co kdo z nich řekl. Slyšící člověk to se zapnutým zvukem pozná podle barvy hlasu. Pozná se to i se sluchadlem, kdy uživatel sluchadla sice nerozumí mluvě, ale pozná jinou barvu hlasu. Bez zvuku je to matoucí. Navíc často chybí uvozovací symbol začátku promluvy jiné postavy (uvozovací pomlčka před promluvou), a to už je na sledování bez zvuku úplný masochismus. Během hovoru skupiny lidí je záběr často na jinou postavu, než která mluví či na nějakou věc, o které se hovoří, anebo kamera jen tak švenkuje po okolí.
Nezasvěcený člověk si řekne něco o velkých nárocích a přijde mu téměř nepochopitelné, že to může být na závadu. Tento názor však mají ti, co slyší a poznají sluchem kdo mluví, případně, že něco bouchne, kroky v pozadí atd. Co se týče titulků, které jsou pouze překlad a nejsou vyrobené pro sledování s vypnutým zvukem, to je podobné, jako se dříve dělaly ty rychlodabingy, kdy celý film mluvil jeden hlas všechny postavy. Překladové titulky nemají barevně odlišené hlasy, tak jako má jinou barvu hlasu každý člověk. A pouze jednobarevné titulky celý film působí stejně, jako film dabovaný jedním hlasem. Když jeden slyší, nepřijde mu to a řekne si: „To je ale blbost.“ Zkuste si však vypnout zvuk a podívat se na film pouze s překladovými titulky. Měl by to být film, který jste ještě neviděli a nic o něm nevíte. Schválně, jestli vydržíte celý film. To už musí být opravdu film, po kterém toužím, abych se na něj podíval s „rychlodabingem“ (rychlotitulky). To si raději počkám, až bude ten film v televizi s pořádnými titulky pro sledování bez zvuku. Ostatně za nějakých 20 let (v roce 2003 někam odešel můj sluch, kde se courá nevím – snad se mu nic nestalo) jsem s překladovými titulky zhlédl snad jen 3 filmy. Ono totiž celý film „luštit“ a dedukovat, kdo vlastně mluví, případně proč se třeba postava najednou z ničeho nic zhroutila na zem (někdo po ní vystřelil – v záběru kamery to nebylo) úplně přebije sledování děje. Ze stejného důvodu nesleduji ani filmy na DVD – titulky nejsou pro sledování bez zvuku. To si raději čtu knihu.
Pokud nemáte možnost vyzkoušet sledování filmů bez zvuku, udělal jsem kdysi video (47 vteřin) na porovnání. Scéna je sice obrázek, ale z titulků je zřejmé, o co jde.
Překladové titulky. Vše jednou barvou. Jakákoli postava mohla říct jakoukoli část textu. Celé to začíná: „Můžeme začít.“
A skryté. Ví se, že policisté sledující výslech přes sklo mají oba žlutou barvu hlasu (za celý film promluví jen párkrát). Vyšetřovatel má barvu hlasu zelenou, vyšetřovaný tyrkysovou a zvuky se standardně popisují bílou.
Video je na Youtube.
Skryté titulky nejsou jen titulky pro osoby s postižením sluchu (i když to samozřejmě hlavně), ale jsou to titulky ke sledování s vypnutým zvukem a na stavu sluchu vůbec nezáleží.
Až budou stejně jako v zahraničí na všech možných veřejných místech, kde hraje televize (hotely, hospody, čekárny, nemocnice, redakce, letiště etc.) puštěné skryté titulky, tak je v podstatě uvidí všichni, kdo se na tom místě budou nacházet a mít zájem o pořad. Tím u nás vejdou více ve známost.
Za konzultaci článku děkuji Mgr. Věře Strnadové (předsedkyně Expertní komise pro skryté titulky při ASNEP).
