Článek
Šok
Ohluchlý člověk sedí odpoledne na gauči, popíjí kávu, kouká na televizor. Že houkají sirény, neslyší (probuzený slyšící člověk ano). Že je pod okny nezvyklý hluk, ohluchlý také neslyší. Hlášení z megafonu, že hoří (byt o patro výš) a probíhá evakuace, rovněž neslyší. Neslyší ani zvonění na domovní zvonek a nezaznamená ani to, že mu hasiči vyrazili dveře.
Zaznamená to až tehdy, když se mu po vyražení dveří zjeví hasič v ochranném obleku a masce. V tu chvíli to musí být velký šok. Tento šok by mohl být zmírněn, kdyby hasič rovnou ukazoval text vysvětlující, co se děje. Tento text by měl být napsán velkým písmem, aby ho člověk přečetl i bez brýlí. Pro další komunikaci nejsou vhodné tradiční prostředky, jako například papír a tužka.
Elegantním řešením je použití tabletu s aplikací pro strojové rozpoznávání mluvy. První sdělení může být nadiktováno a zvětšeno předem, nebo připraveno na dostatečně velké ceduli. Další komunikace pak může probíhat přímo prostřednictvím tabletu.
Aplikace na strojové rozpoznávání mluvy
Nejjednodušší řešení nabízí aplikace „Okamžitý přepis“ od Google, která je zdarma a ke stažení bez registrace v obchodě Play. Jedná se o automatický nástroj, který sice není bezchybný, ale je dostupný nepřetržitě a spuštění je okamžité. Pro běžnou komunikaci tento nástroj zpravidla postačuje.
Další vhodnou aplikací je eScribeDroid, kterou vyvinula sociální firma Transkript. Tato aplikace je rovněž zdarma, ale vyžaduje registraci. Kromě automatu (od stejného stroje jako u Okamžitého přepisu) nabízí i přepis živým přepisovatelem. Ten se v případě nejasností doptá, zatímco automat vždy něco rozumí a napíše to. Nepřemýšlí nad tím, že to jsou někdy nesmysly.
Důležitý je jazyk komunikace
Pokud někdo přijde o sluch v době, kdy si již osvojil češtinu, je čeština jeho mateřským jazykem. Mnozí takoví lidé se dokážou naučit komunikovat i ve znakovém jazyce, který je pro ně však cizím jazykem.
Lidé, kteří se narodí neslyšící nebo přijdou o sluch před osvojením řeči, mají jako mateřský jazyk jazyk znakový, nikoliv češtinu. Znakový jazyk je plnohodnotný jazyk se svou vlastní gramatikou a pravidly, který se od češtiny liší stejně jako jakýkoli jiný cizí jazyk.
Může se tedy stát, že neslyšící znakující člověk nemusí textu v češtině plně rozumět. Naopak není pravděpodobné, že by člověk, který ztratil sluch v pozdějším věku, zapomněl mluvit a přešel na znakový jazyk.
Počty lidí s postižením sluchu v České republice a jejich preferované způsoby komunikace (98 % preferuje češtinu, 2 % znakový jazyk) naleznete na:
https://medium.seznam.cz/clanek/kochlear-cz-pocet-lidi-s-postizenim-sluchu-v-ceske-republice-18031
Hasiči mají k dispozici kartičky na komunikaci. Jsou však primárně určeny pro uživatele znakového jazyka. Ke kartičkám je vysvětlující text:
„Pro neslyšící osoby, které používají jako svou mateřštinu znakový jazyk, mohou být některé věty a výrazy obtížně srozumitelné. Proto jsou sdělení na kartách „přeložena“ do slovosledu a gramatiky, co nejvíce podobné znakovému jazyku.“
To je dobře. Ale na nás, kteří komunikujeme česky, působí taková čeština, jako by nás považovali za slabomyslné.
Ukázka karet na komunikaci.
Autor článku: je ohluchlý ve svých 40 letech v roce 2003 a provozovatel webu zabývajícího se postižením sluchu kochlear.cz
