Článek
Není tomu tak. To by museli například ohluchlí odkládat brýle. Lidé bez jednoho z těchto smyslů nemají lepší ten druhý, ale je to způsobeno tím, že jsou jaksi neustále více ve střehu. Nevidomí napínají uši, aby jim nic neuniklo, a ti, kdo neslyší, zase tak nějak víc používají periferní vidění.
Možná budete namítat, že nevidomí dělají ladiče pian, a musí tedy dobře slyšet. Ano. Ladič pian potřebuje dobrý sluch, i když piano či klavír se ladí hlavně na tzv. zázněje (drží se prst na struně a ta se rozkmitá). A ladičů pian je mezi nevidomými asi tolik, jako třeba dirigentů mezi vidomými. Když někdo nevidí, není zase tolik druhů prací na výběr.
Podobné je to bez sluchu. Množství druhů prací je omezeno (kdo neslyší nemůže být např. řidičem tramvaje) a mohli byste si tedy myslet, že neslyšící dělá krejčího, protože dobře vidí - což je nesmysl, že?
Samozřejmě je velmi odlišné, jak kdo nevidí/neslyší a vnímá svět okolo sebe. Čím později se o smysl přijde, tím je to „horší“. Pokud někdo neslyší třeba od předškolního věku, má v dospělosti spoustu věcí tak nějak zautomatizovanou, že na ně vůbec nemyslí. Ohluchlý ve středním věku nic zautomatizováno nemá a musí být „pozorný“ o to víc.
Třeba já na besedě se školáky:
Taková ta různá nebezpečí, jako je jedoucí dopravní prostředek, jsou víceméně samozřejmá. Ty „drobné věci“ si slyšící ani neuvědomuje. Například vypadnutí něčeho z kapsy, co je slyšet při pádu. Jednou mi při vyndávání něčeho z kapsy vypadly i klíče. Samozřejmě jsem to vůbec nevěděl a nebýt paní, co je sebrala, dohonila mě a podala, přišel bych na to, že je nemám, až když bych si chtěl o kilometr dál otevřít. Z toho důvodu mám rád oblečení (bundy atd.) s hodně kapsami (nejlépe zavíracími třeba na zip), kdy si mohu dát věcí buď samostatně, nebo podle toho, jak a kdy je vyndávám. Jedna kapsa klíče druhá něco na psaní, třetí kapesník a mobil…
Nebo jsem už také vytrousil stylus (ovládací pero) od PDA (kapesní počítač). Někde mi vypadl, neslyšel jsem to a nový stál 300 Kč :-(
A pozdravení známého na ulici. Většinou koukám, aby mě nic nepřejelo, nespadlo na mě, nepřerazil jsem se atd. a nekoukám moc po lidech, které potkávám. Když pak někdo řekne: „ahoj“, ani o to nevím a jsem za nevychovance.
