Článek
Podobné to je u uživatelů sluchového implantátu od dětství. Uživatelé sluchového implantátu od dospělého věku se zase mnohdy dokáží vrátit po několika měsících ke své původní profesi (samozřejmě ne k té, ke které je potřeba dobrý sluch), a pokud měli sluchovou vadu už od dětství, v podstatě se pro ně nic nezmění.
Při náhlém ohluchnutí ve středním věku a později je ale vše jinak. Někdo se třeba vyučí automechanikem a potom dvacet let řídí tramvaj. Když přijde o sluch, přijde i o práci (řízení tramvaje) a nemůže dělat ani toho automechanika. Nic jiného než řídit tramvaj a opravovat auta neumí, a nemůže tedy ani sehnat práci. Již není živitel rodiny a rodinné příjmy se opravdu velmi sníží. A pokud má třeba manželku v domácnosti, promění se jejich život v boj o přežití.
Řešením často není ani rekvalifikační kurz. I kdyby se toho ohluchlý naučil během kurzu tolik, co někdo za tři roky v učení, měl by startovací pozici v oboru jako ten, kdo je v tomtéž oboru čerstvě vyučen a nemá žádnou praxi. Když se potom nějaká firma rozhodne zaměstnat člověka, který neslyší, dá přednost tomu, kdo v oboru praxi má (ve čtyřiceti letech věku, rozdíl 20 let).
Náhle ohluchlí ve středním věku potom často dělají práci typu uklízení. A ani si nechci představovat, jaké to je, když náhlé ohluchnutí potká matku samoživitelku, která má před ztrátou sluchu i dobře placenou práci.
uklízeč
