Článek
V roce 2008 jsem zjistil, že jsem nejmíň sto let za opicema. Sháněl jsem totiž telefonní kontakt na spolužáky tak, že jsem se ptal a obtelefonovával ostatní. Že nemám Fb. kde najdu všechno, co potřebuji, mě začalo odstrkovat mezi ignoranty nové doby. Nové digitální doby, která mě štve a vadí mi čím dál, tím víc.
Tak jsem si pořídil Facebook, abych nezaostával. Ano, spolužáci se jen hrnuli. Ale hrnuli se i jiní, o které jsem nestál. Neustále po mně někdo chtěl, abych si ho přidal do přátel. Ignoroval jsem to, a zase jsem byl ten špatný. Pak jsem začal vnímat profily ostatních, abych pochopil, že lidé co znám celý život a vím o jejich soukromí jen to, kam mě chtěli pustit, teď na Fb. během pár dní vykecají o sobě všechno, ještě to podloží fotkama a zpřístupní to vše lidem, o kterých nic nevědí, ale mají je v přátelích.
Takový život nechci. Facebooku jsem se po dvou měsících zbavil. No, zbavil? To jsem si myslel já. Po dvou letech jsem se dozvěděl, že mě jen tak nepustí, a dostal jsem návod jak se ho zbavit. Měsíc!!!! Měsíc trvalo než jsem ho dokázal vytěsnit ze svého života a nadobro se ho zbavit.
Sociální sítě a Google odnaučily lidi si povídat a scházet se v hospodě. Dřív se v hospodě sehnalo od materiálu po řemeslníka všechno. Dnes je vše do pěti minut vyřešené na internetu a to mě štve.
Sociální sítě lidi nesbližují, ale odcizují. Nejsem a nikdy nebudu jejich zastáncem.
