Malířská stezka ve Svratce vás zavede tam, kde vznikala nesmrtelná plátna

Doporučená trasa: https://mapy.com/s/cagebuzovu

Necelých čtrnáct kilometrů je dlouhé putování po místech, která se před téměř stoletím stala oblíbeným cílem tvorby význačných malířů-krajinářů. Drsná, ale malebná vysočinská krajina s kopci, kamenitými políčky, roubenkami a obílenými chalupami, lesy, skalami, údolími, tuhými zimami a pozdními jary jim učarovala. A to jak přímo ve Svratce, kde je start výšlapu, tak v jejím okolí. Malířská naučná stezka skládající se ze dvou částí s celkem 19 zastaveními vede na místa, kde v plenéru vznikala pozoruhodná plátna. Každý tak může posoudit, jak se město a okolní krajina změnily od dob vzniku jednotlivých obrazů.

Stezka začíná u muzea, kde je současně řada obrazů umělců známých jmen k vidění. Ale také třeba krámky řemeslníků prvorepublikového městečka, které vypadají, jako kdyby si jejich majitel jenom na chvíli odskočil, nebo pultová prodejna Jednota v době reálného socialismu. V ní nechybí ani originální sortiment zboží potravinářské nevyjímaje, jako je kupříkladu dosud neotevřená konzerva s husí krví, Radvaňský guláš nebo oblíbené víno Gracie v lahvi naplněné před více než půl stoletím. Vybavení pochází z prodejen ve Velkém Meziříčí a v Hlinsku, pokladna z místního obchodu a mlýnek na kávu sloužil v kantýně podniku Dílo ve vedlejším Svratouchu.

Takže kudy se vydat za malíři? Tištěného průvodce dostanete v muzeu nebo v nedalekém turistickém informačním centru. Od muzea stezka nejdříve vede směrem k sokolovně a odtud parkem ke křížení ulic Pionýrská a Žižkova. Orientace na trase je zajištěna značením v terénu navádějícím k dalšímu panelu s informacemi o dalším malíři a jeho díle. Tímto způsobem trasa křižující městem a jeho nejbližším okolím připomene například malíře Františka Emlera, Karla Balíčka, Františka Kavána, Otu Bubeníčka, Josefa Jambora, Jana Odvárku, Rudolfa Hanycha, Františka Cínu Jelínka a řadu dalších významných výtvarníků.

Druhá část naučné stezky s posledními dvěma informačními panely míří i do lesů nad Svratkou, odbočit se na ni dá mezi zastaveními 14 a 15. Tento úsek vede od hotelu Svratka po zpevněné Cínově cestě k rozcestí za Knížecí studánkou a odtud k zámečku Karlštejn. Na golfovém hřišti se pak trasa opět napojí na Malířskou naučnou stezku. Prodloužení naučné stezky je na prvním půl kilometru doplněné třinácti malovanými kameny. Ty kdysi vyzdobil malíř František Cína Jelínek, podle vzpomínek pamětníků zřejmě s malířem Karlem Balíčkem. Obnovy se malby dočkaly poprvé před více než čtyřiceti lety, kdy se o ni postaraly učitelky ze svratecké mateřské školky, a naposledy je předloni poté, co omšelé balvany místní hasiči očistili, pro změnu omalovala parta dobrovolníků skládající se vesměs z učitelů základní školy. K původním barevným a veselým motivům na některých kamenech přibylo i několik dalších.

Druhá část má dvě zastavení a lidé se z infopanelů dozví podrobnosti jak o osadě Karlštejn, tak o stejnojmenném loveckém zámečku stojícím nad ní. Zámeček v nadmořské výšce 780 metrů nechal v 70. letech 18. století postavit tehdejší majitel panství Filip Kinský, později jej drželi Thurn-Taxisové a po válce stát. Dlouhodobě jej jako rekreační středisko využíval nejdříve národní podnik Kras Brno a později Oděvní podnik (OP) Prostějov. Prostějovská oděvní společnost po svém krachu zámeček v rámci konkurzního řízení prodala novému majiteli a po rekonstrukci v letech 2014-2020 je opět přístupný veřejnosti. Fotogenické sídlo přilákalo také filmaře. Už v roce 1950 se tam točil film Temno, o více než půl století později pohádka O kominickém učni a dceři cukráře (2007), ale ještě předtím závěrečný díl druhé řady Četnických humoresek s názvem Slavnost (1997).

Naučná stezka se zpět do Svratky vrací kolem golfového hřiště, jednoho z nejstarších v republice. Devítijamkové hřiště na slunné stráni začalo vznikat v roce 1941 podle návrhu výtvarníka a obchodníka Aloise Chocholáče a projektu inženýra Josefa Charváta. Pojí se rovněž s malíři. Ostatně jeho půdorys představoval symbolický tvar malířské palety a později vznikl i ‚sportovní klub umělců‘ - Golf klub 17, který zakládalo sedmnáct výtvarných umělců. Jeho prvním předsedou se stal výtvarník Jiří Trnka. Náklady na výstavbu byly získávány též prodejem obrazů členů klubu. Hřiště bylo dokončeno až po válce a hrát se na něm údajně začalo v roce 1947.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz