Příběh Žákovy hory: Jak přišla ke jménu nejcennější část Žďárských vrchů

Původní rezervace se postupně rozšířila na svou současnou výměru 39 hektarů. O její vznik se zásadním způsobem zasloužil tehdejší majitel panství, Zdenko Radslav hrabě Kinský. Ten si již v roce 1929 uvědomoval výjimečnost a hodnotu zdejších lesů a inicioval jejich ochranu, což dodnes připomíná pamětní deska na rozcestí pod horou. Oficiálně pak byla rezervace vyhlášena 31. 12. 1933. V oblasti Žákovy hory tak můžeme dodnes pozorovat, jak vypadala zdejší krajina v dobách, než se v ní začalo intenzivně hospodařit.

Hlavním předmětem ochrany jsou přirozené ekosystémy smíšených lesů, charakteristických pro vyšší polohy Žďárských vrchů. V lesních společenstvích jednoznačně převládá buk lesní, ke kterému se přimíchává javor klen a javor mléč, místy smrk ztepilý a ojediněle olše lepkavá, jilm horský, jasan ztepilý nebo jeřáb ptačí.

Zjara v podrostu rozkvétají rostlinné druhy, které již z okolních hospodářských lesů dávno vymizely. Patří mezi ně kyčelnice devítilistá, kyčelnice cibulkonosná, bažanka vytrvalá, dymnivka dutá nebo vraní oko čtyřlisté. Kolem pramenišť a ve vlhčích částech roste kapraď samec, bukovník kapraďovitý či čarovník alpský. Nalézt zde můžeme i bleduli jarní, lýkovec jedovatý a podbílek šupinatý. Pralesovitý ráz rezervace dotvářejí dřevokazné houby a choroše, které rozkladem starého dřeva vytvářejí podmínky pro neustálou obnovu lesního ekosystému.

Na zachovaný prales je vázán výskyt mnoha druhů bezobratlých, včetně vzácných střevlíků a několika druhů mravenců. Území obývá čolek horský, ropucha obecná, skokan hnědý a ještěrka živorodá. V dutinách starých stromů hnízdí datel černý, strakapoud velký, holub doupňák, sýc rousný nebo ořešník kropenatý. Žákova hora je navíc nejdůležitějším hnízdištěm vzácného lejska malého v celé CHKO. Ze savců zde žijí všichni tři naši rejskové, kuna lesní a původní populace jelení zvěře.

Žákova hora má kromě přírodního i značný význam geodetický. Poprvé byla do měřičské sítě zařazena při katastrálním mapování v letech 1821–1864. V pozdějších letech zde probíhala velmi přesná geodetická i astronomická měření, která sloužila k určování přesného tvaru země a sledování pohybů zemské kůry. V roce 1946 zde byl zřízen jeden z bodů základní trigonometrické sítě ČR.

Rezervace leží na hlavním evropském rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Unikátem je místo „U Sražené vody“, kde se nacházel umělý kanál se stavidlem. Tímto zařízením bylo možné ovlivňovat směr toku vody buď do řeky Svratky (Černé moře), nebo do Stržského potoka a následně do Sázavy (Severní moře).

Pramen řeky Svratky nalezneme nedaleko na úbočí Fryšavského kopce a Žákovy hory. K prameni s pamětní deskou vede značená pěšinka od modré značky. Název řeky pravděpodobně vychází ze staročeského slova „svorti“ (vinout se). Svratka měří 173,9 km a mezi Cikhájí a Jimramovem tvoří historickou zemskou hranici mezi Čechami a Moravou.

Jedním z nejvýznamnějších bodů na celé trase kolem Žákovy hory je Stříbrná studánka. Toto malebné místo slouží turistům k osvěžení, ale v roce 1970 se stalo dějištěm zásadní události pro náš region.Právě u Stříbrné studánky byla 27. června 1970 prezidentem Ludvíkem Svobodou slavnostně vyhlášena Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy.

O program se tehdy postaral vyhlášený folklorní soubor Horáček z Rokytna pod vedením paní učitelky Götzingerové. Jejich tanec a zpěv prý tehdejšího prezidenta velmi nadchl. Studánku (a blízkou řeku Svratku) literárně proslavil básník Vítězslav Nezval. Jeho verše v básni „Na břehu řeky Svratky“ dodnes připomínají magickou atmosféru zdejšího kraje. Na tuto událost dnes přímo u studánky odkazuje kamenný památník, který je častou zastávkou pro fotografování.

Pro návštěvníky byla vybudována okružní naučná stezka o délce 2,6 km s deseti informačními panely. Stezka je nenáročná a provede vás tématy, jako je život v pralese, květena, fauna, houby nebo ochrana Natura 2000. Dozvíte se zde i o historii hospodaření v lesích a o ptactvu, které zde žije. V širším okolí trasy narazíte na řadu pomníčků, které připomínají partyzánský odboj za druhé světové války. Přístup k hoře je možný z Cikháje po červené značce nebo z Herálce po zelené a následně červené značce.

Název hory vysvětluje stará pověst, která vypráví příběh o třech studentech, kteří se během letních prázdnin vydali na vandr do lesů u Cikháje. Když došli na vrchol kopce, spatřili srnu a při jejím pronásledování objevili skrytou jeskyni. Uvnitř našli prostornou sluj se stolem prohýbajícím se jídlem a vínem. Podél stěny byla kuželkářská dráha s kuželkami celými ze zlata. Studenti si užili hostinu i hru a ráno se probudili venku na stejném místě, kde dříve viděli srnu.

Když svůj zážitek vyprávěli v Cikháji, věřil jim jen jeden člověk – Žák, líný a hloupý tovaryš z místních skláren. Vypravili se k hoře společně a situace se opakovala. Po noci plné hodování se opět všichni probudili v lese. Studenti chtěli jít další večer znovu, ale Žáka nemohli najít. Mysleli si, že se přejedl a vyspává, tak vyrazili sami.

Cestou však potkali vyděšeného mladého učedníka, ten jim vypověděl, že Žáka sledoval, protože ho zajímalo, proč jde s pytlem do lesa. Žák došel k jeskyni, položil pytel a vešel dovnitř s úmyslem krást. V tu chvíli se za ním hora s duněním navždy zavřela. V křoví se pak objevila ona srna a lidským hlasem promluvila: „Hora si nenechá nic líbit, přišel, aby kradl, a co hora vezme, to už nevydá.“ Žáka už od té doby nikdo nespatřil, ale hora na památku tohoto zmizelého tovaryše nese jeho jméno.

Ideálním východiskem pro návštěvu hory je obec Cikháj, jejíž historie je s tímto územím neodmyslitelně spjata. Cikháj se rozkládá po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice a má kořeny sahající až do roku 1366. Tehdy zde pod správou žďárského cisterciáckého kláštera vznikla usedlost Walddorf. O dva roky později, v roce 1368, byla založena samotná osada Czykhaki.

Zajímavý je původ názvu obce, který je odvozen z německého „Ziegenhain“. Ten vznikl složením slov „Zeigen“ (kozí) a „hein“ (hájek nebo lesík), což odkazovalo na malou vlhkou a bažinatou louku, která sloužila pro pastvu skotu. Prvními osadníky byli Češi i Němci, především lesní dělníci a uhlíři. Ti museli vynaložit obrovské úsilí, aby proměnili tehdejší divoký les v ornou půdu. V milířích zde pálili dřevěné uhlí, které bylo nezbytné pro rozvoj regionu. Později se vesnice proslavila také ruční sklářskou výrobou, jejíž tradice v Cikháji přetrvala až do 80. let 18. století. Právě rozvoj uhlířství a sklářství však vedl v širším okolí k drastickému odlesňování, kterému díky Kinským unikla právě Žákova hora.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny