Navštivte hřbitov ve tvaru lebky i druhý nejdelší kostel na Moravě

Historie města Žďáru nad Sázavou je provázána s nespočtem fascinujících příběhů. Při vašich toulkách tu naleznete i mnohé architektonické skvosty. Dolní hřbitov a Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše jsou dvě perly, které jsou mimořádně v září zdarma otevřeny vždy o víkendu a ve svátek od 10:00 do 16:00. Obě tato místa vypráví svůj vlastní příběh. Takže si udělejte čas a vydejte se na nezapomenutelnou cestu do minulosti.

Prvním z míst, které vyčnívá nad ostatními, je Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše, kterou dnes naleznete v areálu Zámku Žďár nad Sázavou. O důležitosti této stavby svědčí i její povýšení na baziliku minor v roce 2009. Bazilika je farním kostelem farnosti Žďár nad Sázavou-II, druhým nejdelším chrámem na Moravě a nejdelším chrámem brněnské diecéze.

Kostel byl součástí cisterciáckého kláštera Studnice Blahoslavené Panny, jehož historie sahá až do roku 1252, kdy byla zahájena jeho stavba. Tato protáhlá trojlodní bazilika s délkou 78 metrů končí na východě příčnou lodí s kaplemi, jejichž délka činí 32 metrů. Kolem roku 1263 byla stavba kostela z větší části dokončena a o rok později, v roce 1264, byly vysvěceny oltáře. Dokončení západního průčelí kostela, jak se zdá, přišlo až po roce 1300.

Klášterní kostel však v roce 1689 postihl ničivý požár, který způsobil zřícení tří západních polí klenby hlavní lodi. Nicméně rychlá reakce byla na místě, díky zručnosti Giovannim Battisty Spinettiho di Angela byl kostel brzy opraven.

Ovšem to nejvýznačnější období přišlo po roce 1706, kdy opat Václav Vejmluva pověřil architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela úpravou interiéru v gotickém stylu. Santini provedl úpravy lodí a přidal mostové varhanní empory do přední části kostela, na které pak umístil varhany, které doslova zdůrazňují prostor kostela. Díky tomuto umístění se zvuk varhan, vyrobených Jakubem Siebertem, dokonale nese celou chrámovou lodí. Santini také přidal stylizované kruchty, které připomínají předsíňku sedleckého chrámu. Toto symetrické řešení přineslo do původně strohé gotické dispozice kostela dynamický prvek, který okamžitě přitahuje pozornost návštěvníků směrem k presbytáři. Hlavní oltář, který vytvořil sám Santini, zdobí starší, kvalitní obraz od Leopolda Willmanna. Prostor kostela byl postupně doplněn sochařskou výzdobou od Řehoře Thenyho.

Dolní hřbitov ve Žďáře nad Sázavou, známý také jako Krchůvek, má kořeny hluboko zasazené do minulosti. Jeho vznik souvisí s hrozbou morové epidemie, která sužovala východní Čechy až do roku 1715. V roce 1709 opat Václav Vejmluva rozhodl o jeho výstavbě, aby se připravil na případný nástup nemoci. Jednalo se o první samostatné dílo, které bylo svěřeno Santinimu na žďárském panství. Stavba nedaleko žďárského kláštera byla vystavěna v duchu symboliky Nejsvětější Trojice, se třemi kaplemi s mansardovou střechou a v kompozici rovnostranného trojúhelníka.

Historie však přinesla odlišný scénář, mor se nikdy na žďárském panství nešířil, proto hřbitov začal sloužit pro běžné pohřby. Avšak kvůli nedostatečné kapacitě byl za opata Bernarda Henneta v roce 1755 rozšířen o čtvrtou kapli. Doplnění hřbitova sice potlačilo trojiční symboliku, ale přesto poměrně organicky navázalo na tehdy již více než čtyřicet let staré architektonické řešení Jana Santiniho. Dnes je půdorys srovnáván s tvarem lebky.

V uzavřeném areálu Dolního hřbitova naleznete sochu Anděla Posledního soudu od Gregora Thenyho. Při návštěvě si povšimněte odstraněného úseku zdi, který je dnes v trávníku náznakově rekonstruován. Po stranách hřbitovní zdi jsou umístěny originály soch světců z barokního mostu, který stojí nedaleko žďárského zámku.