Pěšky za krásou horáckých roubenek i skal Žďárských vrchů

Dlouhou vesnicí se zhruba dvěma stovkami usedlostí a asi čtyřmi stovkami trvalých obyvatel, jejich počet se vzhledem k četným chalupářům hlavně v létě zněkolikanásobuje, protéká řeka Svratka. Ta ji rozděluje na českou a moravskou část, což dokládají i starobylé hraniční kameny. Historické jádro Křižánek je navíc vesnickou památkovou rezervací, největší v Kraji Vysočina, která zahrnuje 45 památkově chráněných domů. Obec v minulosti rovněž proslula ruční pilníkářskou výrobou a s tímto ne zcela obvyklým řemeslem, které křižáneckým obyvatelům až do druhé světové války pomáhalo zajistit obživu, souvisí i necelé dva kilometry dlouhá naučná stezka Za pilníkáři na Český kopec. Pokud vás pilníkářství zaujme, stezka začíná u obecního úřadu.

Trasa našeho výšlapu však z Křižánek míří jinam, po modré turistické značce ke tři kilometry vzdáleným Devíti skalám, což je se svými 836 metry nad mořem nejvyšší vrchol Žďárských vrchů a po Javořici v Jihlavských vrších, jež je jen o metr vyšší, druhý nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny. Skalní labyrint tvořený třemi hřebeny s devíti věžemi a třemi malými věžičkami je oblíbeným cílem turistů, protože vrchol hlavního bloku je přístupný a opatřený zajištěnou vyhlídkou. A nahoru se s trochu šikovnosti dostanou i děti. Až se pokocháte výhledy, na rozcestí pod skalami se dejte po červeném značení sledujícím hlavní hřeben, které vás zavede k Lisovské, Malinské a Drátenické skále. První dva skalní vrcholy jsou dostupné i pro běžné turisty, Drátenickou skálu neboli Drátník představující dvě stě metrů dlouhou skalní hradbu rozčleněnou do několika vrcholů vyhledávají především horolezci.

Působivé rozhledy však nabízí i pohled z louky pod Drátníkem nad osadou Blatiny, kam vás cesta dovede. Na této louce se nachází i Monument Radka Jaroše – čtyři metry vysoký a čtrnáct tun těžký kámen věnovaný známému horolezci z Nového Města na Moravě, jenž právě na Drátníku v 80. letech 20. století sbíral první lezecké zkušenosti. Z louky se pak dejte po zelené značce směrem k Samotínu, kde nezapomeňte ochutnat specialitu v místní restauraci, jíž je od roku 2014 likér Drátovánek. Místně navazuje na tradici vyhlášeného Samotínského vánku, který v již zaniklé samotínské hospodě ještě v 80. letech vyráběl hostinský Emil Tlustoš. Ten v roce 1988 zemřel, avšak svoji originální recepturu nikomu nepředal, takže Samotínský vánek zanikl. Po zelené značce pak pokračujte do Krátké, malé vesničky, jež je díky tamním roubenkám památkovou rezervací. V obnoveném statku najdete Dům přírody Žďárských vrchů, kde je k vidění interaktivní expozice proměn Žďárských vrchů v čase.

Trasa poté směřuje po žlutém značení do Blatin. Osada s rozptýlenými domky láká turisty přírodou a nedalekými skalami, ale také originální kavárnou s pražírnou kávy. Provoz vznikl v nenápadném domku začátkem 90. let a tamní káva vzniká pražením pěti druhů kávových zrn pocházejících z Jižní Ameriky a Indie. V kavárně je možné ochutnat originální receptury tohoto nápoje včetně dalšího občerstvení, ale také se tam dají zakoupit různé druhy balené mleté kávy. Blatiny vznikly až v poslední fázi kolonizace Novoměstska na začátku 18. století a dostaly název Neustift (Novosady). V oblasti tehdy pracovalo mnoho železářských hutí a na řadě míst byly zcela vykáceny lesy. Vrchnost netrvala na jejich kompletní obnově a dovolila lesním dělníkům a dalším zaměstnancům, aby si v místě dnešních Blatin postavili obydlí a obdělávali okolní půdu. Zajímavostí je, že mezi povinnostmi obyvatel vůči vrchnosti byl i sběr hub a lískových oříšků pro zpestření panské tabule. V roce 1768 získal Neustift vlastní pečeť. Ve znaku má vesnička zahrádku a tři květy, později se v něm objevila lípa. Neustift byl však brzy počeštěn na Novosady, i když lidově se místu vždycky říkalo Blatiny, protože obec byla založena na bahnitém terénu. Oficiálně se název Blatiny začal používat před sto lety.

Z Blatin vás cesta po cyklotrase 4340 zavede k nedalekému k Milovskému rybníku, který je v létě využívaný ke koupání, a poté se dejte po zelené značce mířící kolem meandrů řeky Svratky do bývalé sklářské osady v Českých Milovech. Ta vznikla v roce 1835, aby se využil přebytek dřeva z okolních lesů. Prochází tudy i naučná stezka přibližující život v osadě, z níž se dochovalo jen několik objektů, nyní sloužících k rekreaci. Výjimkou je do původní podoby obnovený Skelmistrovský dům s galerií, kde se nachází soukromá sbírka přibližně třinácti stovek exponátů českého skla od 17. století do současnosti. Prohlídku za využití umělé inteligence si je třeba předem objednat na webu galerie. Zruční milovští skláři vyráběli sklo duté i broušené, které se vyváželo až do Ameriky. Období prosperity však netrvalo o moc déle než půl století, přičemž důvodem zániku huti byl nedostatek dřeva, jeho následné zdražení a rovněž velká vzdálenost od železnice.

Od Skelmistrovského domu pokračujte na rozcestí Plaňkovka, kde si můžete udělat krátkou zacházku k další zajímavé skále, jíž jsou Čtyři palice. Útvar se skládá ze tří hlavních skal a nízkého hřebene. Hlavní blok disponuje téměř svislou a asi třicet metrů vysokou západní stěnou, jež je ukončena čtyřmi mohutnými bloky – palicemi. I tyto skály jsou vyhledávány jako horolezecký terén, avšak nahoru na vyhlídku se dostanete i bez lezecké výstroje. Po návratu na rozcestí pak dojděte po modré turistické značce zpět do Křižánek.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz