Po stopách sklářů Vysočiny: Jarní cyklovýlet krajinou historie a řemesla

Vydejte se objevit tajemství sklářského řemesla ukrytá v malebné krajině Žďárských vrchů, kde každá zatáčka cesty vypráví příběh o zručnosti, tvořivosti a vytrvalosti sklářských mistrů, kteří zde zanechali svůj nesmazatelný otisk.

Vaše cesta začíná ve Svratce, odkud se vydáte po cyklotrase č. 4120 směrem k Chlumětínu. Zvlněná krajina Žďárských vrchů vás obklopí svou jarní krásou – rozkvétající louky, probouzející se lesy a výhledy na kopcovitou krajinu CHKO vám poskytnou dokonalý začátek dne.

Za Chlumětínem na křižovatce nedaleko osady Lhoty přejdete na cyklotrasu č. 4122. U autobusové zastávky Herálec si udělejte odbočku ke Starým Hutím u Vortové, prvnímu z pozůstatků sklářského řemesla na vaší cestě.

V těchto místech do poloviny 18. století pracovala sklářská huť. Objekt později sloužil jako myslivna a nakonec byl přestavěn na lovecký zámeček. Za jeho návrhem stál známý architekt Josef Fanta, který projektoval i původní budovu Hlavního nádraží v Praze. Přestože je objekt nyní v soukromých rukou, jeho historická hodnota zůstává zachována jako svědectví dávné sklářské tradice.

Po návratu na křižovatku pokračujte k Mariánské Huti u Herálce. Zde je sklářství doloženo již od počátku 17. století a provoz trval neuvěřitelných 300 let – až do roku 1920, kdy byl ukončen kvůli nedostatku dřeva a také proto, že mnoho sklářů muselo narukovat na bojiště I. světové války.

V 19. století se sklo z této huti vyváželo do celé habsburské monarchie i do zámoří – dokonce až do Ameriky. Výroba byla dlouho zaměřena na lité tabulové sklo, ve druhé polovině 19. století se huť specializovala také na foukané užitkové sklo proslulé svou barevností a různorodými dekory. Šlo o nejdéle fungující sklárnu na Vysočině, jejíž činností se koncem 30. let 20. století inspiroval Emanuel Beránek, zakladatel vyhlášené huti ve Škrdlovicích. Dodnes se z původní sklárny zachovaly zbytky budov, které tiše vyprávějí příběh zručných sklářských mistrů.

Z Mariánské huti pokračujte po lesní cestě k osadě Kocanda, rozkládající se kolem silnice II/350. Zdejší sklářská huť fungovala především v druhé polovině 18. století. Zajímavostí je, že za jejím založením stál praktický záměr – využít velké množství dřeva, které zůstalo po rozsáhlé lesní kalamitě v roce 1740. Sklárna se nacházela v místech zvaných „Na Place“ a specializovala se hlavně na výrobu tabulového a zrcadlového skla.

Z Herálce pokračujte po cyklotrase č. 1 směrem ke Kadovu. Na křižovatce za prvními usedlostmi osady Brušovec odbočte na cyklotrasu č. 4337, která vás zavede do lokality Kolářka, kde bývala další sklárna. Také tato huť vznikla v návaznosti na lesní kalamitu.

Mistři skláři zde vyráběli „čistě jemné křídové sklo“, ale také imitace luxusního benátského skla. Představte si dovednost a um, který byl potřeba k výrobě tak náročných sklářských výrobků v podmínkách vysočinských lesů!

Cesta vás dovede na křižovatku, odkud se vydáte k rozcestí turistických cest Na Brušovci. I tady v 18. století pracovali skláři – vyráběli křídové a zčásti také lesní (zelené) sklo. V lese vpravo od rozcestníku zůstala jako němý svědek hráz zaniklého rybníčku. Brušovecká sklárna byla v provozu mezi lety 1744 a 1759. V osadě Brušovec si stavěli domky i dělníci z nedaleké huti Kolářka, což svědčí o rozmachu sklářství v této oblasti.

Po návratu na cyklotrasu č. 4337 vás cesta zavede do Křižánek. Sklářství je v této obci doloženo pouze nálezy v podobě strusky a střepů. Zdejší huť vznikla v roce 1642, což souviselo s odlesněním krajiny mezi rybníkem Kyšperk a Moravskou Cikánkou. I když viditelné stopy již téměř zmizely, pod povrchem se skrývá bohatá historie sklářského umění. Křižánky se rozprostírají po obou stranách řeky Svratky a historická zemská hranice rozděluje obec na českou a moravskou část. Navštívit můžete České Křižánky, Moravské Křižánky a České Milovy. Vesnice je charakteristická rozptýlenou zástavbou tvořenou převážně roubenými domy typickými pro oblast Horácka na Českomoravské pomezí.

Dále vás cesta povede přes Křižánky po hlavní silnici, kde se napojíte na cyklotrasu č. 4184 a poté odbočíte na cyklotrasu č. 4022 do nedalekých Březin. Také zde se od počátku 18. století vyrábělo sklo. Zajímavostí jsou osmiboké obřadní nádoby na svěcenou vodu, kterým se říkalo „prysky“ – postupem času se začaly využívat také na destiláty.

Skláře v této lokalitě připomíná místo zvané „U domu“ se zbytky budov z 18. století. V zdejší huti se vyrábělo hlavně čiré sklo zdobené různými technikami. Když se zde na chvíli zastavíte, možná si dokážete představit, jak zde před staletími mistři ovládali žár pecí a přetvářeli tekuté sklo v křehké umělecké předměty.

Z Březin se vraťte zpět na křižovatku a vydejte se ke Skelmistrovskému domu v Českých Milovech. Toto je skutečný poklad vaší cesty! V citlivě obnovené historické budově se nachází Galerie Na Milovské huti se sbírkou více než 1300 exponátů českého skla od 17. století. Prohlídku s využitím moderní umělé inteligence si je třeba předem objednat přes webové stránky galerie. Zajímavé informace nabízí i naučná stezka mapující sklářskou osadu a život v ní. Do dnešních dnů se dochovaly některé původní budovy, většinou přestavěné na rekreační objekty, a několik rozvalin, které tiše vyprávějí příběh zručných mistrů sklářů.

Z Českých Milov vás cyklotrasa č. 4184 a poté č. 4120 dovede přes Lovecký zámek Karlštejn a Svratouch zpět do Svratky, kde váš výlet začal. Ačkoliv budete možná fyzicky unaveni, duševně budete obohaceni o znalosti sklářské historie našeho regionu a překrásné vzpomínky na jarní krajinu Vysočiny.

Nasedněte na kolo a nechte se unášet krásou jarní přírody a kouzlem sklářské historie!

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz