Po stopách Svratky: Vodohospodářská naučná stezka od Dalečína do Švařce

Pokud hledáte výlet, který spojuje nádhernou přírodu, technické skvosty a pořádnou dávku historie, máme pro vás tip. Svratecká naučná vodohospodářská stezka nabízí šestnáct kilometrů plných objevů. A co víc, většinou se pohybujete po klidných cestách lemujících řeku Svratku v její nejkrásnější podobě.

Trasa výletu: https://mapy.com/s/nakahegefu

Vaše cesta začíná v Dalečíně, kde můžete zaparkovat přímo u obecního úřadu. Ten sídlí v budově připomínající tyrolskou chatu – ale nenechte se mýlit tím idylickým vzhledem. Během druhé světové války tu totiž trénovala Hitlerjugend a později se tu ubytovávaly jednotky SS.

Skutečným lákadlem je však hradní zřícenina tyčící se hned za zámečkem. Hrad z první poloviny 14. století zažil bouřlivé časy – začátkem 16. století se z něj stalo útočiště loupežníků, až v roce 1519 muselo zasáhnout zemské vojsko, lapky pochytat a stavbu rozbořit. Dnes si můžete prohlédnout několik metrů vysokou obvodovou zeď se dvěma řadami střílnových okének, celé okolí je upraveno jako příjemný parčík s výhledem. Kámen z rozvráceného hradu o necelé století později posloužil právě ke stavbě onoho zámečku, který dodnes stojí.

První část výletu vede po takzvané „pravobřežce“ – účelové komunikaci po pravém břehu vodní nádrže Vír I, kde na vás budou čekat malebné výhledy. Betonová gravitační hráz o výšce 66,2 metru je třetí nejvyšší u nás a její stavba v padesátých letech minulého století byla impozantním technickým dílem. Pracovalo na ní 1400 dělníků, materiál se vozil lanovkou dlouhou deset kilometrů z nádraží v Bystřici nad Pernštejnem.

Když se v roce 1957 údolí kompletně zatopilo, zmizely pod hladinou vesnice Chudobín a Korouhvice. Původní Korouhvici dnes připomíná jen Korouhvická zátoka, zatímco po Chudobínu zbyla legendární Chudobínská borovice – třináct metrů vysoký strom, který může mít podle odborníků až 500 let. V roce 2020 se dokonce stal Evropským stromem roku! Místní pověst vypráví, že u borovice za noci hraje čert na housle. Pravda bude prozaičtější – zřejmě šlo o silné větry vanoucí údolím, které dokázaly vytvářet pěkně tajemné zvuky.

Už při pohledu na obec Vír pochopíte, proč se toto místo stalo turistickým magnetem. Za vším stál vizionář František Šťastný, který zde v 80. letech 19. století provozoval restauraci. Jeho specialitou byl bylinný likér „Vírský vánek“ a mezi hosty se mihli literáti jako Karel Čapek, Petr Bezruč nebo pěvkyně Ema Destinová. Upravený domek s pamětní deskou si můžete prohlédnout dodnes.

Současný Vír láká především sportovce. V zimě tu funguje ledová lezecká stěna, po zbytek roku se můžete vydat na ferraty, vyzkoušet cyklistické traily nebo si užít místní vyhlídky. V areálu Továrny Vír najdete nejen půjčovnu vybavení a turistické informační centrum, ale taky možnost skočit z továrního komínu.

Pod hrází pokračuje naučná stezka obcí a kolem další technické zajímavosti – vyrovnávací nádrže Vír II, která se rozkládá v údolí sevřeném skalami. Tato nádrž byla postavena v roce 1954 jako součást vodního díla Vír I a plní důležitou funkci, vyrovnává průtoky v řece, které rozkolísává nepravidelná činnost špičkové elektrárny na Víru I. Nádrž má objem 290 000 kubických metrů a její hráz je technickým unikátem. Místo klasické betonové či kamenné konstrukce má železobetonovou stavbu tvořenou soustavou samostatných pilířů, o které se na návodní straně opírají betonové hradící desky. V koruně je hráz dlouhá 165 metrů a měří 11 metrů nad dnem. Energetické využití zajišťuje průtočná vodní elektrárna, takže voda pracuje i tady.

Pod hrází pokračuje stezka k obci Koroužné. Její název prý pochází ze slova kroužit – a skutečně, řeka zde krouží kolem obce. Místní historie je spjatá především s těžbou měděné, olověné a zejména stříbrné rudy, která definitivně skončila v roce 1773. V okolí najdete řadu obvalů a štol jako pozůstatky po starém dolování. Přímo v obci vás na Kopečku přivítá zvonička z roku 1856 zasvěcená svatému Antonínu Paduánskému.

Finále čeká na vás ve Švařci, kde trasa končí u úpravny vody zásobující pitnou vodou 65 obcí. Jde o sedmou největší vodárnu v Česku s kapacitou až 1150 litrů za sekundu. Ale hlavní lákadlo je jiné, nádherná dřevěná krytá lávka se šindelovou střechou z roku 1873. Tato 22 metrů dlouhá konstrukce je ukázkou tradičního stavitelství a dokonale se vpisuje do krajiny.

Druhým pokladem Švařce je památkově chráněná polodřevěná hornická kaple Nejsvětější Trojice. Zbožní horníci těžící v okolí stříbro ji vystavěli v typické lidové architektuře. První písemná zmínka pochází z první poloviny 16. století, ale při rekonstrukci v roce 2022 přišlo velké překvapení – ve stěně za oltářem objevili zazděná románská okénka. Kaple tak může být o dvě století starší, než se dosud myslelo.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz