Podzimní putování mezi horáckými roubenkami v údolí řeky Svratky

Doporučená trasa: https://mapy.com/s/bavelojulu

Výchozím bodem je vesnice Krásné, která svým jménem rozhodně nelhže. Zaparkovat můžete u obecního úřadu nebo před místní prodejnou. Vesnička se rozkládá po obou stranách řeky Svratky, která historicky tvořila hranici mezi Markrabstvím moravským a Královým českým.

Dominanta Krásného, kostel svatého Václava, skrývá překvapení – při opravě fasády v roce 1985 našli stavbaři původní románské okénko, které odborníky dovedlo k závěru, že tento kostelík už tady stál kolem roku 1250. Na malém hřbitově nad vesnicí stojí kaple s dřevěnou věžičkou. U silnice najdete Chalupu pod lípou, kde roste památná lípa velkolistá s obvodem kmene bezmála šest metrů. Chalupa pořádá během roku různé kulturní akce, nejbližší možnost ji navštívit budete mít 11. - 14.12.2025.

Zajímavost pro turisty představuje Osvěžovna v zahradě vedle kostela. Od léta 2023 tu stojí dřevěný domeček s ledničkou, kávovarem a dalším občerstvením. Funguje na principu dobrovolné platby – návštěvníci si vezmou, co potřebují, a zaplatí podle vlastního uvážení.

Po žluté turistické značce pokračujete po málo frekventované silnici do Spělkova. Tato vesnice má zachovalou tradiční horáckou lidovou architekturu – dřevěné a polodřevěné chalupy roztroušené po stráních, z velké části dnes využívané k rekreaci. Pozoruhodný je vstup na místní hřbitov, který se nachází mezi dvěma památnými lípami – srdčitou a velkolistou, vysokými kolem třiceti metrů. Stromy byly vysazeny při založení hřbitova v roce 1880 a tvoří výrazný krajinný prvek.

Ze Spělkova vás červená cyklotrasa dovede do Borovnice přes Kutiny. Cestou určitě nezapomeňte zvedat oči – výhledy do údolí Svratky jsou tady opravdu parádní.

V Borovnici kromě roubenek a tradičních horáckých chalup najdete za obecním úřadem Buchtovu selskou usedlost, které místní říkají „zámeček“. Jde o kulturní památku – zděný patrový dům s výraznou neogotickou fasádou a hospodářskými objekty tvořícími uzavřený dvůr, doplněný zahradou a křížem. Původně šlo o celoroubené stavení, přestavěné do současné podoby v druhé polovině 19. století. Zajímavé jsou zdobené fasády a pavlače lemující ze dvora průčelí domu i hospodářského objektu.

Na konci Borovnice po levé straně stojí zrekonstruovaný Feltlův mlýn, jehož historie sahá nejméně do 17. století. Dnes objekt nabízí ubytování a prostory pro akce.

Pokračujte proti proudu řeky do Telecího – a připravte se na pořádnou porci historie. V roce 2005 byla vesnice vyhlášena památkovou zónou díky četným roubenkám s typickými lomenicemi – ozdobnými štíty. Roubenky mají připojené hospodářské budovy a společně tvoří uzavřené ‚poličské‘ dvory.

Tato zástavba souvisí s pobělohorskou rekatolizací, kdy pronásledované evangelické rodiny osídlily opuštěné statky a preferovaly uzavřené dvory skryté před okolím. Po vydání tolerančního patentu císařem Josefem II. v roce 1781 se téměř stovka rodin z Telecího okamžitě přihlásila k evangelické církvi a během několika let ve vsi vyrostl evangelický kostel. V horní části vesnice pak objevíte původně gotický katolický kostel sv. Máří Magdalény s obrannou průchozí zvonicí z 16. století.

V Telecím vyměníte zelenou značku za žlutou, která vede kolem Zpívající (Lukasovy) lípy a stoupá na Lucký vrch. Památná lípa patří mezi nejstarší a nejmohutnější v republice – odborníci ji datují na přes 700 let, obvod kmene měří bezmála dvanáct metrů, výška šestadvacet metrů. S vykotlaným kmenem se pojí pověst o písmákovi, který uvnitř opisoval zakázané žalmy při světle lojových svíček a prozpěvoval si. Jeho zpěv se mísil se šuměním listí, takže kolemjdoucí říkali, že strom zpívá.

Odtud značka stoupá na Lucký vrch s nadmořskou výškou 739 metrů. Za jasného počasí jsou odtud vidět Jeseníky, někdy i krkonošská Sněžka. Na úbočí stojí turistická chata – nechal ji postavit v roce 1928 majitel pily v Poličce, v roce 1940 proběhla přestavba v horském stylu. Po druhé světové válce objekt využívala armáda, později odbory a sloužil jako zotavovna vojenské nemocnice. Dnes chata opět funguje jako turistické zařízení s možností ubytování a občerstvení.

Červená značka pokračuje do Pusté Rybné, vesnice s jedenácti roztroušenými osadami. Původně se jmenovala Moravská Rybná kvůli nedaleké zemské hranici, ale změna na Pustá Rybná souvisela s husitskými válkami – ves vydrancovali nejdřív Žižkovi bojovníci, pak královští vojáci. Ve druhé polovině 17. století tu fungovala sklářská huť, v 18. století se místní živili pěstováním a zpracováním lnu. Zajímavá je dřevěná osmiboká stodola, kde se scházeli evangelíci, než získali vlastní kostel. Dnes tu stojí katolický kostel sv. Bartoloměje i evangelický svatostánek.

Pustá Rybná je ale známá ještě něčím jiným – narodil se tu Jan Makovský, vůdce vzpoury rekrutů na Vysočině v letech 1796-1797. Mladí muži se skrývali před nástupem do vojenské služby, když byla vyhlášena mobilizace proti hrozícímu vpádu Francouzů. Spisovatel Václav Kaplický to zpracoval v románu Rekruti. V lese najdete památníček věnovaný této Helvétské rebélii.

Pokud máte ještě dost energie na malou zacházku, můžete se vydat po červené značce na Rybenské perničky, což jsou dva oddělené skalní bloky. Na vrcholové plošině východní skály jsou tři skalní mísy, největší má průměr až 60 centimetrů a hloubku dvacet centimetrů. Název pochází od slova perničky - zdrobněliny pernice, což je mísa s drsným povrchem na třený mák. Lidem tyto prohlubně ve skále připomínaly právě pernice. Dřív se těmto mísám přisuzoval i kultovní původ, ale dnes víme, že vznikly erozí.

Pokud nemáte chuť na průzku skal, pokračujte po zelené značce k Drašarově lípě. Tuhle památnou dřevinu proslavila spisovatelka Tereza Nováková románem Drašar, ve kterém vykreslila osud vlasteneckého kněze a literáta Josefa Justina Václava Michla. U lípy cesta odbočuje vpravo a stoupá do Březin.

Březiny vznikly až v době pobělohorské, když tam hledali bezpečí pronásledovaní evangelíci. Koncem 17. století tu začala fungovat sklárna, později hamry na zpracování železa. Podél silnice uvidíte dřevěná a polodřevěná stavení, výrazným symbolem je pomník 21 obětem první světové války a březová alej s jednadvaceti břízami vedoucí ke hřbitovu – každá bříza za jednoho padlého.

Při cestě k rozcestníku V Pasekách se po levé straně tyčí další památný strom – třicet metrů vysoká Luňáčkova lípa. Žlutá značka vás pak povede nejdřív po proudu Svratky, pak mezi lesy a loukami s výhledy na členitou krajinu, než klesne zpátky do Krásného, kde váš výlet začal.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz