Santiniho kostel v Bobrové skrývá velkolepý sál a připomíná labuť

Na Českomoravské vrchovině jen kousek od Nového Města na Moravě leží městys Bobrová, jehož dominantou je nepřehlédnutelný barokní skvost – kostel svatého Petra a Pavla v Horní Bobrové. Na první pohled upoutá svou monumentálností a noblesou, ale teprve při bližším poznání odhalí návštěvníkovi celé své tajemství. Geniální český architekt Jan Blažej Santini-Aichel zde totiž v 18. století předvedl nevídanou odvahu, když starou středověkou stavbu radikálně otočil, propojil gotické kořeny s dynamickým barokem a stvořil prostorný chrám naplněný světlem.

Příběh tohoto duchovního místa se začal psát již v hlubokém středověku. Původní kostel zde stál od 13. století, byl vybudovaný v raně gotickém slohu na ještě starších románských základech. Šlo o tradiční jednolodní stavbu se západní věží a kněžištěm směřujícím přesně podle tehdejších církevních zvyklostí k východu. Pod patronátem žďárského cisterciáckého kláštera sloužil věřícím po staletí, avšak na počátku 18. století již stará stavba chátrala a kapacitně zdaleka nestačila potřeba farnosti.

Zásadní obrat přinesl rok 1714, kdy osvícený a vizionářský opat žďárského kláštera Václav Vejmluva povolal svého osvědčeného architekta Santiniho. Projekt barokní přestavby, realizovaný v letech 1714 až 1722, přinesl na svou dobu zcela nevídaný koncept. Santini nechal celý kostel doslova otočit o 180 stupňů, aby vytvořil reprezentativní a divadelně působivé průčelí přímo naproti přicházejícím lidem z náměstí. Zboural staré východní kněžiště a směrem k obci přistavěl rozlehlou sálovou loď o úctyhodných rozměrech 34 × 14 metrů. Původní gotickou loď na západní straně pak přebudoval na nové kněžiště (presbytář). Zajímavým detailem Santiniho skryté symboliky je i fakt, že při pohledu na celkový půdorys z výšky stavba svým tvarem připomíná siluetu labutě.

Otočením chrámu si ale Santini připravil nelehký oříšek. U nového hlavního vchodu z náměstí najednou chyběla klasická kostelní věž, protože ta původní zůstala na protilehlé, západní straně budovy. Architekt však nepotřeboval stavět novou, chybějící výšku a dominantu nahradil neuvěřitelnou dynamikou samotného průčelí.

Místo fádní rovné zdi vytvořil fasádu, která jako by se živě vlnila a dýchala. Střed zdi jemně prohnul dovnitř, zvyraznil jej plastickým opracováním kamene a rohy stavby elegantně zaoblil. Vznikla tak úchvatná hra stínů, křivek a pohybu, ve které se nezapře Santiniho inspirace z cest po Itálii a studium děl tamních barokních mistrů.

Přímo nad vchodem si navíc můžete všimnout okna s tvarováním, kterým architekt vědomě složil poklonu původní gotické historii stavby. Výše v prohlubni dohlíží na příchozí socha žehnajícího Ježíše Krista s klíči od nebeské brány, kterou doplňují atributy patronů chrámu – meč svatého Pavla a klíče svatého Petra.

Jakmile vkročíte dovnitř, překvapí vás, jak je kostel světlý a prostorný. I když je vnitřek na první pohled jednoduchý, Santini tu předvedl skvělý stavitelský trik. Dlouhé boční zdi nechal ustoupit do hloubky a rohy lodi naopak zjemnil a zaoblil. Díky tomuto optickému klamu nemáte pocit, že stojíte v obyčejné obdélníkové síni, ale v útulném a vyváženém sále.

Největší zázrak se ale skrývá přímo nad vašimi hlavami. Klasická kamenná klenba by byla na zdi příliš těžká, a tak Santini vymyslel nápadité řešení, které je považováno za evropský unikát. Klenbu nepostavil z kamene, ale vytvořil ji ze dřeva a potáhl omítkou. Strop vytvaroval tak mistrně, že vytváří dokonalou iluzi těžkého zděného stropu s obrovským čtyřlistým fabionovým zrcadlem. Navíc díky šikovně řešené římse po obvodu nemusel do prostoru umístit jediný nosný sloup, který by lidem překážel ve výhledu. A protože okna sahají téměř až k podlaze, je celý vnitřek zaplaven denním světlem, které pro cisterciácké mnichy představovalo symbol Boží přítomnosti a čistoty.

Úplně jinou atmosféru má přední část u oltáře. V místech původního středověkého kostela ze 13. století nechal Santini zdi zcela hladké, bez jakýchkoliv zbytečných ozdob. Tato čistá jednoduchost dává vyniknout kráse starého zdiva a přirozeně vás vede k tomu, abyste se soustředili na to nejdůležitější – na hlavní oltář.

Ačkoliv architektura stavby pochází z dvacátých let 18. století, hlavní část uměleckého vybavení interiéru vznikla až o několik desetiletí později. V souvislosti s josefinskými reformami a následným zrušením žďárského kláštera v závěru 80. let 18. století byl totiž do Bobrové převeden vzácný a cenný inventář.

Srdcem chrámu se stal hlavní oltář z roku 1786, jehož výzdobu tvoří mimorádné dřevořezby svatého Benedikta a svatého Bernarda z Clairvaux. Tyto sochy zakladatelských postav cisterciáckého řádu pocházejí z dílny významného barokního sochaře Řehoře Thenyho. Dominantou oltáře je rozměrné plátno z roku 1788 od Josefa Winterhaldera mladšího, nejvýznamnějšího žáka proslulého freskaře F. A. Maulbertsche. Obraz zachycuje velmi emotivní scénu posledního loučení patronů chrámu, svatého Petra a Pavla, před jejich mučednickou smrtí v Římě.

Pohled směrem k presbytáři doplňuje dvojice bočních oltářů z roku 1794, umístěných u vítězného oblouku. Jsou zasvěceny Panně Marii a svatému Josefovi, přičemž oltářní obrazy zobrazující Zvěstování a Smrt svatého Josefa namaloval brněnský mistr Ignác Weidlich. Architekturu těchto oltářů dotvářejí sochy svatého Pavla, svatého Františka z Assisi a křesťanských mučednic svaté Barbory a Kateřiny.

Při pohledu zpět k hlavnímu vstupu zaujme kruchta s varhanami. Zděná empora zde v roce 1814 nahradila starší konstrukci, aby dokázala unést nový a objemnější hudební nástroj. Dnešní varhany postavila v roce 1998 brněnská firma Holčapek jako náhradu za původní nástroj zničený červotočem a prostor mezi varhanními skříněmi zdobí malba patronky hudby svaté Cecílie od známé malířky Bedřišky Znojemské.

Věž nad starým kněžištěm ukrývá poklady, které běžnému návštěvníkovi zůstávají skryty. Dochovaly se v ní dva vzácné historické zvony, které přečkaly všechny válečné rekvizice. Větší zvon pochází z roku 1490 z vyhlášené kutnohorské dílny Ondřeje Ptáčka, zatímco menší renesanční zvon odlil v roce 1555 Klement Stecher.

Exteriér kostela byl doplňován i v novější historii – v roce 1936 vyškrabal významný grafik Karel Němec do vnější omítky figurální sgrafita svatého Petra a Pavla. V sousedství chrámu stojí památkově chráněná budova fary z roku 1770 s mohutnou mansardovou střechou, jejíž architektura pravděpodobně vychází ze starších Santiniho skic.

Nezbytným doplňkem výletu do Bobrové je i návštěva barokních božích muk u silnice směrem na Zvoli. Santini je navrhl již v roce 1709 – plných pět let před zahájením prací na samotném kostele. Tělo této drobné sakrální stavby tvoří dokonalý krystal, který při kompletní obnově v roce 2020 získal zpět svou původní barokní podobu v zářivé pompejské červeni. Samotný kostel prošel nákladnou generální opravou v letech 1985 až 1987, kdy získal novou dlažbu, lavice i celkovou rehabilitaci interiéru.

Kostel svatého Petra a Pavla v Bobrové tvoří neodmyslitelnou součást Žďárské cisterciácké krajiny. Hospodaření řádu po staletí utvářelo podobu zdejších lesů, rybničních soustav, vesnic i sakrálních památek s důrazem na udržitelnost a harmonii s přírodou. Pro tyto výjimečně zachované hodnoty byla žďárská cisterciácká krajina nedávno zapsána na prestižní seznam Evropského dědictví (European Heritage Label – EHL).

Pokud se chystáte kostel navštívit, tak během letních prázdnin (od 1. července do 31. srpna 2026) je otevřen v běžném sezónním provozu denně od 10:00 do 16:00. Mimo letní prázdniny si lze prohlídku domluvit individuálně po telefonické domluvě na čísle +420 773 928 877. Základní vstupné činí 80 Kč a snížené 60 Kč, případně lze zakoupit i společnou vstupenku v rámci Santiniho stezek za 350 Kč (snížená 250 Kč).

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz