Tisíce panenek našly druhý domov v Bobrové, jejich příběhy vás dojmou

Dvě holčičky, jedna panenka. Ale nějak se stalo, že panence rozbily hlavičku. Maminka-kadeřnice obstarala hlavu náhradní, jenže bez vlasů. A dál? Maminka si ostříhala vlasy, aby z nich panence vyrobila paruku. Dcery pak panenku léta opatrovaly, protože jim připomínala jejich maminku… To je jeden z mnoha příběhů z Muzea panenek v Bobrové. A těch panenek je v něm na třináct stovek – nejen tuzemské, ale třeba i z Ekvádoru, Egypta, Japonska, Finska, Španělska, Ruska, Číny nebo Kyrgyzstánu. „Doma mám ještě dalších 1500, ty se už do muzea nevejdou. Plus kočárky, oblečky, látky, zipy, knoflíky a všechno ostatní pro šití oblečků,“ prozradila Marie Roháčková, sběratelka a průvodkyně v jedné osobě.

Dvaaosmdesátiletá Marie Roháčková panenky v muzeu ve zrekonstruované staré škole vystavuje od roku 2011. Muzeum je od června do září otevřené každou neděli od 14.00 do 17.00 hodin, ale po telefonické dohodě i jindy.

Sběratelka se ale spíše považuje za ‚záchranářku‘, protože část z panenek by jinak skončila ve spalovně. V Bobrové je čeká revitalizace. Umýt, případně i usušit vlasy a učesat, a když některé panně chybí ruka nebo noha, je potřeba obstarat náhradu. No, a nakonec ji ještě zbývá vybavit šatičkami a dalšími doplňky. Oproti tomu další panny do muzea přicházejí v perfektním stavu, protože je lidé doma léta s nostalgií opečovávali. „Třeba panna v detvanském kroji. Tu mi poslala paní od Třebíče, která se v roce 1960 seznámila v Praze na spartakiádě s vojákem ze Slovenska, kterého si pak vzala. Když se jim narodil první syn, slovenská babička mu „vyšila“ nevěstu, tedy kroj, do kterého oblékla panenku, to je v okolí Detvy takový zvyk,“ sdělila sběratelka.

Ostatně spartakiáda je k vidění i v expozici na zhruba třech desítkách totožných gumových panen, z nichž jsou cvičenci. „Jednou jsem přišla ke dveřím, před nimi ležel pytel, a když jsem ho rozvázala, byly v něm tyhle panny, vyráběl je kdysi Gumotex Břeclav. Tak jsem si řekla, když jste všechny stejné, tak vás vidím na spartakiádě,“ uvedla Marie Roháčková.

Zajímavý je i příběh asi metr vysoké panenky, kterou přinesla voda. Ne až do muzea, ale připlavala po vodě do záplavové oblasti a lidé, kteří si kvůli její velikosti nejdříve s hrůzou mysleli, že je to dítě, ji vylovili a nakonec poslali do Bobrové.

Z některých odložených kousků zase vznikají pohádkové i jiné bytosti. Třeba Švejk, Karkulka, Krakonoš i s Kubou, Ančetem, milostpánem a hajným, Bob a Bobek, Mach se Šebestovou, Popelka, Babička s dětmi i psy a mnoho dalších. Nápadů je dost. A využít se dají i poškozené exempláře. „Dostala jsem dvě stejné panenky, ale každé chyběla jedna noha, bohužel ta stejná, takže z nich nešla složit jedna. Postavila jsem je tedy k sobě a udělala z nich siamská dvojčata. Baví mě vymýšlet něco nového. Byla jsem třeba na zahradě, ale zrovna mě napadlo, co bych mohla udělat za kostým, tak jsem zahodila motyku a utíkala domů,“ poznamenala s úsměvem Marie Roháčková.

Ve skříni s celuloidovými panenkami sedí i jedna v háčkovaných šatičkách, k níž má sběratelka osobní vztah. „Když jsem byla malá, měla jsem jedinou panenku. Hrála jsem si s ní až do čtrnácti let a šila jsem na ni i spoustu oblečků,“ dodala k počátkům své lásky k panenkám Marie Roháčková.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz