Toulání na pomezí Žďárských vrchů a Železných hor

Doporučená trasa: https://mapy.com/s/dulomonula

Zimní výšlap nenáročným terénem o délce asi šestnáct kilometrů slibuje toulání kolem Chlumětína, nejseverněji položené obce okresu Žďár nad Sázavou. Začíná přímo v obci a zčásti vede po nové naučné stezce s řadou na první pohled nepostřehnutelných historických, přírodních i jiných zajímavostí.

První písemná zmínka o vsi se váže k roku 1392, kdy byla součástí rychmburského panství. Obyvatelé se po staletí živili především zemědělstvím, tkalcovstvím a hrnčířstvím. Nyní v nejseverněji položené vesnici žďárského okresu se dvěma místními částmi, jimiž jsou Paseky a Krejcar, žijí přes dvě stovky obyvatel. Dominantou Chlumětína je kaple Panny Marie z roku 1881, pozornost poutá i kulturní památka, jíž je roubený dům 32 dokládající tradiční lidové stavebnictví.

Trasa nejdříve prochází kolem mokřadů či lokality Stará cihelna, kde se v minulosti se těžila hrnčířská hlína, avšak dnes se na již zrevitalizovaném místě nachází několik tůněk, kde žijí chránění vodní živočichové a hmyz. Napít se je cestou možné z Chlumětínské studánky a poté trasa pokračuje přes osadu Krejcar, odkud se vlevo vrátízpět na silnici II/343, pak se dá vlevo po trase cyklostezky č. 4120 a naučné stezky věnované borovici lánské až dojde na křižovatku lesních cest. Zmíněná dřevina je specifický ekotyp borovice, který se přizpůsobil přírodním podmínkám. Je odolná proti mrazům, má mělčí kořeny a úzkou vysoko nasazenou korunu, která lépe zvládne nánosy sněhu. Z křižovatky pak trasa zamíří vpravo po cyklotrase č. 4122 k rybníku Krejcar. Legenda praví, že při jeho stavbě byl dělníkům vyplácen jeden krejcar za práci.

Rybník Krejcar je pozoruhodný také tím, že jej zčásti protíná hranice katastru Chlumětína, což současně znamená, že většina rybníka leží v Pardubickém kraji a okrese Chrudim, zatímco malá část je ještě v Kraji Vysočina a okrese Žďár nad Sázavou. A aby to bylo ještě zajímavější, tak jak Chlumětín, tak i rybník a další místa v okolí zasahují do Železných hor, a to i přesto, že se nacházejí na území CHKO Žďárské vrchy.

Blízký Volákův (Vojtěchův) kopec při okraji již „pardubických“ Kameniček nabízí atraktivní vyhlídku do okolí a na jeho vrcholu se mezi stromy skrývá malé jezírko v místě bývalého lomu. Hned pod kopcem u silnice stojí bílé stavení s pamětní deskou – výměnek Volákova gruntu a také místo, kde pobýval malíř-impresionista Antonín Slavíček, když v roce 1904 maloval své světově proslavené dílo U nás v Kameničkách, kde je v pozadí zřetelný Volákův kopec. Kameničky a okolní krajina umělce upoutaly natolik, že v plenéru vytvořil více než sedm desítek obrazů. Vesnice ostatně příchozí zdraví tabulí Vítejte u nás v Kameničkách, což je odkaz na jeho obraz. Fotogenický Volákův kopec zaujal také filmaře - v roce 1996 se tam natáčela pohádka Lotrando a Zubejda. V lokalitě se rozkládá i přírodní rezervace Volákův kopec, kde byl v minulosti vysazen tetřívek obecný, kdy dodnes jde o jediné místo na Českomoravské vrchovině, kde se tento pták vyskytuje. V části rezervace se nacházejí také cenné podmáčené rašelinné louky s chráněnými druhy rostlin.

S Kameničkami se pojí i spisovatel Karel Václav Rais, jehož román Západ je inspirován právě touto vsí. Malíř Slavíček do Kameniček přijel až poté, co si přečetl Raisův román, který ho oslovil natolik, že chtěl horáckou vesnici, lidi a život v ní poznat. Rais mu našel ubytování ve výměnku Volákova gruntu, kde pak malíř tři roky žil i se svojí rodinou a tvořil. Později zvažoval domek koupit, avšak prodeje jeho pláten mu v té době nezajišťovaly život bez existenčních problémů. Po roce 1907 malovat do Kameniček už jen zajížděl a ubytovával se na faře. Zajímavý je i místní barokní kostel Nejsvětější Trojice, který nechal v druhé polovině 18. století na místě dřevěného svatostánku postavit majitel panství hrabě Filip Kinský. Ve vesnici jsou k vidění četné roubené chalupy a usedlosti, nezřídka citlivě opravené. Zatímco koncem 19. století měla obec přes 1200 obyvatel, v současné době jich čítá necelých osm stovek a část stavení je užívána výhradně k rekreaci.

Z Kameniček trasa pokračuje po zelené značce k osadě Filipov, která vznikla až koncem 18. století a byla spojena s těžbou dřeva pro panské železárny a sklárny. Její jméno se odvozuje právě od tehdejšího majitele panství Filipa Kinského, který panství získal v polovině 18. století a kromě průmyslové výroby v něm zakládal nové dvorce a ovčíny. Zelená značka projde vsí a zakrátko dorazí k takzvanému Filipovskému prameni řeky Chrudimky, dříve také Kamenice či Ohebky. Pramen s pamětní deskou a posezením představuje i první z celkem jednatřiceti zastávek vlastivědné stezky Krajem Chrudimky mapující tok od pramene a po jeho ústí do Labe v Pardubicích.

Od Filipovského pramene Chrudimky se dá podniknout ještě krátká zacházka na vrchol blízkého kopce U Oběšeného (737,4 m n. m.). Shodou okolností jde i o nejvyšší vrchol v rámci geomorfologického celku Železné hory a za příznivého počasí jsou odtud vidět nejen Žďárské vrchy, ale i vzdálené vrcholky Krkonoš na straně opačné. Trasa následně míří přes osadu Paseky zpátky do Chlumětína. Cestou je ještě k vidění Strom republiky – lípa zasazená v roce 2018 při příležitosti 100. výročí vzniku Československa, kolem níž později přibyla alej javorů, lip a třešní.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz