Toulání podzimní přírodou Křižanovské vrchoviny

Doporučená trasa: https://mapy.com/s/pecuhohotu

Start i cíl asi dvacetikilometrového výšlapu vysočinskou podzimní přírodou se zvolna se barvícím listím je ve v obci Moravec v okrese Žďár nad Sázavou. Právě v jejím středu se nachází objekt klasicistně přestavěného zámku, bohužel nepřístupného, který slouží jako depozitář Moravského zemského muzea, a k němu přiléhající barokní kostel Nalezení sv. Kříže. Svatostánek vznikl koncem 18. století přestavbou zámecké kaple. Volně přístupný je však zámecký park s ojedinělou sbírkou exotických dřevin. Park získal svoji současnou podobu koncem 19. století díky majiteli moraveckého zámku, jímž byl Gabriel Ludwig Franz Ghislain hrabě Gudenus, vystudovaný dendrolog. Nejnavštěvovanější je park na jaře, když rozkvetou rododendrony, azalky či magnolie, avšak jsou v něm k vidění také mohutné různobarevné formy javorů, jedle kavkazské či cypřišky, přičemž mezi nejcennější exempláře patří borovice Jeffreyova nebo jedle stříbrná.

Z Moravce trasa směřuje po silnici k nedalekému Pikárci, a poté dále sleduje žlutou turistickou značku. Název vesnice se odvozuje od slova pikart, což je pojmenování, které bývalo dáváno českým bratrům. Malé vsi, která se mimo jiné v roce 2010 stala Vesnicí Vysočiny, v malém parčíku dominuje kaple sv. Prokopa přestavěná v roce 1923. Žlutá značka dorazí mezi poli k rybníku Velký Tis, odkud trasa dále směřuje po zelené značce přes Radenický les, po hrázi Jívovského rybníka a mezi poli do Jívoví. První zmínka o vsi pochází z roku 1287, kdy na další dvě stovky let patřila žďárskému cisterciáckému klášteru. Poté ji vlastnili Pernštejnové, avšak Vratislav Pernštejna, nejvyšší kancléř Království českého a současně díky svému luxusnímu životnímu stylu i stále zadlužený šlechtic, vedle dalších rodových statků v roce 1560 prodal také Jívoví.

Zelená značka ve vesnici přejde frekventovanou silnici I/37 a za ní pokračuje polní cestou kolem Nového Markova rybníka k rozcestí u zemědělského podniku, aby následně oklikou mezi poli zamířila do centra Křižanova, městečka plného památek. Centru vévodí mohutný kostel sv. Václava. Areál svatostánku, jehož dnešní podoba vznikla po barokní přestavbě v 17. století, vytváří významnou dominantu dolní části Benešova náměstí. O něco výše poutá pozornost novodobý rozměrný památník s kašnou a bronzovou plastikou sv. Zdislavy z dílny renomovaného sochaře Otmara Olivy. Zdislava z Lemberka se totiž kolem roku 1200 narodila jako dcera majitelů Křižanova - Přibyslava a Sibyly, přičemž do svého sňatku s Havlem z Markvartic, zakladatelem Lemberka, v Křižanově prožila sedmnáct let. Za svého života proslula péčí o nemocné a chudé; svatořečil ji papež Jan Pavel II. v roce 1995. Výstavba památníku, který byl odhalen v roce 2015, dvacet let po svatořečení Zdislavy, vyšla na zhruba sedm milionů korun, z toho šesti přispěli dárci z celé republiky.

Za pozornost stojí rovněž vedlejší budova radnice ze 14. století, přestavěná ve století šestnáctém, ale i nedaleký zámek s parkem. Zámek s renesančním jádrem vzniklý v 16. století na základech gotického hradu prošel po požáru v roce 1710 barokní úpravou a v 60. letech 19. století pseudorenesanční přestavbou. Jeho areál dotváří anglický park a kaple sv. Barbory před zámkem. Kaple, jež byla původně románským tribunovým kostelem, se dočkala nejdříve renesanční úpravy a ve 20. letech 18. století i barokní, přičemž stavitele ovlivnilo dílo architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Na rozdíl od nepřístupného zámku - dlouhá desetiletí sloužícího potřebám sociálního ústavu - je zámecký park, který prošel před desetiletím revitalizací, častým cílem procházek nejenom místních obyvatel.

Od zámku trasa výšlapu směřuje po odbočce ze silnice II/360 přes Kundratice do Horní Libochové. Za tamním Sádeckým rybníkem začne cesta po cyklostrase 5243 stoupat alejí mohutných listnatých stromů, zejména lip, a na křižovatce se spojovací silnicí trasa pokračuje společně se žlutou značkou vlevo. Před rybníkem Strážník pak vede vpravo pěšina kolem jeho hráze, jež vyústí na hlavní silnici v Moravci. Tam je ještě k vidění nedaleký Lousin dům, který je součástí charitního domova seniorů, dříve sanatoria sv. Rafaela, na opačné straně hlavní silnice.

Louisin dům nechala původně jako chudobinec postavit princezna Karola, později královna saská, a pojmenovala ho po své matce, která moravecké panství vlastnila. Chudobinec byl vysvěcen v roce 1881, léčebné sanatorium v roce 1907 a začátkem 50. let se ze sanatoria stal Charitní domov pro přestárlé kněze. Poté k němu přibyl i Louisin dům a v 70. letech přístavba sanatoria. V Moravci se vystřídalo více než šest stovek kněžích a řeholníků, z nichž bylo více než 230 pochováno na místním hřbitově, nyní objekty slouží jako klasický domov seniorů.

Zdroj: regionální turistický web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz