Článek
Příroda, samota, ticho rušené jen šuměním řeky. To je Trenckova rokle v zákrutu řeky Bobrůvky, kde se údajně měl skrývat obávaný pandur Trenck a také tam zakopat svůj poklad… Tolik pověst. A kudy se do rokle nabízející divokou krásu přírody, navíc s romantickým vodopádem dá dostat? Jedna z variant může být sedm kilometrů cesty po červené turistické značce se startem v Podmitrově u Strážku, kde se dá i zaparkovat. Trasa však v některých místech může být obtížněji schůdná, protože ve srázu nad řekou Bobrůvkou je poměrně exponovaný terén, tudíž minimálně nesmeky se na namrzlé pěšině hodí.
Zřícenina hradu Mitrov
V lokalitě v předchozích letech došlo k výrazné kůrovcové těžbě, což se odrazilo i na stavu cest, a navíc těmto místům se nevyhnuly polomy. Z červené značky si je u mostku vedoucím k osadě Habří možné udělat malou zacházku po modré značce, a to k návštěvě tamního malého muzea Svobodný statek č. 1, případně samobslužného baru U Statkářky, který je v provozu celoročně. Červená trasa vesměs kopíruje říční proud, za mostem na rozcestí Sečan prochází kolem rekreační oblasti, za ní vystoupá do svahu nad řekou a dále pokračuje po něm, než v závěrečné fázi opět klesne až k řece.
Cesta do rokle je místy doplněna i o řetězy
Minikaňon vzniklý na levostranném přítoku Bobrůvky nese pojmenování podle Františka barona Trencka (1711-1749), jehož obraz visí na stromě u rozcestníku. Vrchní velitel sboru nelítostných pandurů, člověk inteligentní, ctižádostivý, ale i cholerický a nevyzpytatelný, jenž byl v době válek o rakouské dědictví ve službách císařovny Marie Terezie, se měl v rokli ukrývat, když upadl v nemilost. Mínění historiků však ústní lidové slovesnosti odporuje. Vojevůdce pocházející z italské Kalábrie byl nakonec dopaden, dožil jako prominentní vězeň v Brně na Špilberku a jeho mumie spočívá v brněnské Kapucínské hrobce.
Obraz barona Trencka v rokli
Na prostranství v rokli se nacházejí i dvě ohniště trampů, kteří se tam po léta scházejí, nyní obklopená kmeny popadaných stromů. Cedule hlásá, že jde o bezzásahové území, kde mají dřeviny volně tlít. Pěšinkou proti proudu potůčku, rovněž částečně zatarasenou spadlými stromy, se dá dostat až k vodopádu protékajícímu skalní štěrbinou. Má několik stupňů, nejvyšší je čtyřmetrový a zejména v zimě, kdy je zamrzlý, nabízí poutavý pohled. Při troše obratnosti a patrnosti se dá vyšplhat i na útes nad ním, kde už šest desetiletí stojí trampský srub Orlí hnízdo s vlastní vlajkou, poštovní schránkou na vzkazy i evidenčním číslem. Dokládá stále přežívající kouzlo pobytu v divočině bez vymožeností moderního světa.
Ledopády v Trenckově rokli
Zpět se je možné vydat stejnou trasou, poté sejít vlevo na most a podél chat se pustit po opačném břehu řeky. Na červenou značku k rozcestí Sečan se dá napojit až v chatové osadě, kde je lávka. Od Sečanu se nabízí buď cesta po červené, nebo po komunikaci přecházející v pěšinu vedoucí do Habří, odkud modrá značka taktéž míří do Podmitrova. Poté se ještě nabízí návštěva zříceniny hradu Mitrov na vyvýšenině ze tří stran obtékané řekou. Sídlo měl v 80. letech 13. století nechat vybudovat Demeter z Bukové. Vnitřní část areálu obtáčela kamenná zeď, zčásti podpíraná pilíři. V roce 1415 se Mitrov dostal do majetku Viléma I. z Pernštejna a tento rod jej držel do roku 1589. To už byl ale hrad opuštěný a chátral. Dodnes se dochovaly zbytky hradeb a příkopů, rozvaliny paláce a hranolové věže s gotickým oknem.
Zdroj: regionální web Koruna Vysočiny - www.korunavysociny.cz
