Článek
Když jsem byl malý, stala se tátovi taková věc. On pracoval na směny. Žili jsme v Praze, kde v létě docházelo vždy k delší odstávce teplé vody.
Já se sestrou a mamkou jsme trávili léto na prázdninách, na chatě, ale táta tam nedojížděl vždy, někdy přespal v Praze. Ten den se vrátil unavený ze směny, do Prahy, kde nikdo nebyl, ale nemohl se osprchovat, ani vykoupat - byla ta plánovaná odstávka. Tak si dal vařit na sporák v několika velkých hrncích vodu. Aby neusnul, tak si pustil hodně nahlas rádio… a čekal na to, až se voda ohřeje. Zašpuntoval vanu… svlékl se… a posadil se.
Ale únava byla silnější.
Bydleli jsme v paneláku … a až po čase jsme se dozvěděli, jakou tohle mělo úplnou dohru. … Táta usnul … a probudil se až po delší době… ležící nahý v obýváku na gauči… Dveře do bytu nedopatřením otevřené … rádio velice nahlas.
Zavřel dveře a v kuchyni našel hrnce skoro prázdné, vyvařené. Nicméně na sídlišti to neprošlo tak snadno. Hluk v nočních hodinách vzbudil sousedy a ti se nakonec šli podívat, co to děje, kdo to tam tak hlučí … Nikdo z nich otce nevzbudil.. Jen se podívali, jak spí a tiše odešli, asi aby nedošlo k trapné situaci - otec byl oblíbený, jeho slovo mělo váhu…
Víme o několika sousedech, co náš byt tehdy „navštívili“ … ale co nám nešlo nikdy do hlavy je, že po sobě nikdo z nich nedokázal dveře nezabouchnout!
Naštěstí o tom už nikdo dál nemluvil, nicméně pro otce to je jeden z jeho velkých trapasů.
