Článek
A vše dochuceno správně zvolenou dávkou humoru.
Jeho nejnovějším počinem je film na základě námětu a scénáře Marka Epsteina a mohu ujistit, že po jeho shlédnutí klidně spát nebudete. Tedy, pokud nejste cynikem bez empatie.
Pět lidí se pomocí sociální sítě spojí za účelem hromadné sebevraždy. Jednotlivě k tomu nemají dostatek odvahy a sil, proto se dohodnou, že to provedou najednou, společně. Toto je zdánlivě hlavní osa filmu Lajf, který v premiéře odvysílala Česká televize v neděli, 26. 04 večer. Napsal jsem úmyslně, že se jedná zdánlivě o hlavní osu, protože podstatou celého vyprávění je něco úplně jiného.
Film Lajf
Každá z postav má ke svému rozhodnutí jiný důvod. Nemoc, osobní problémy, únava životem. V průběhu děje ovšem vychází najevo dvě věci. Jednak, čí důvody jsou natolik závažné, že oprávňují k takto radikálnímu řešení, a pak, je toto řešení opravdu tou jedinou cestou? Celým filmem se pak táhne otázka na každého z nás. Co jsme, kam jdeme a jak se se svými životy dokážeme poprat? Jak zvládáme krizové situace a kdy už je toho na nás tolik, že nás to položí.
Film nás doslova vcucne do životů jednotlivých účastníků, a ať se bráníme sebevíce, stáváme se účastníky děje. A dojde nám, že to, co prožívají oni, se klidně může kdykoliv stát komukoliv z nás. Jak bychom se na jejích místě zachovali a je dobrovolný odchod tím jediným řešením? Je to řešení nezvratné. Ve filmu dostanou hrdinové šanci si vše několikrát rozmyslet. Získají takzvaný prodloužený čas. Jestli jej všichni využijí se vlastně nedozvíme, ale to není nejdůležitější. Z mého pohledu tvůrcům spíše záleželo na tom, zda se divák zamyslí nad tím, jakou cestu by zvolil. Protože se na ní může ocitnout každý z nás, ve kterémkoliv okamžiku.
Film Lajf
Dobrovolný odchod ze života je závažné rozhodnutí. Není to věc Boha nebo filozofie. Je nutné zvážit, zda své životy žijeme opravdu naplno a nejen napůl, kdy z každého kopance či neúspěchu se hroutíme a chceme vše ukončit. To je poselství filmu Lajf. A ještě jedná věc, která se ovšem objevuje ve Strachových čtyřech posledních filmech. Je to otázka lidské samoty a nutnosti mít vedle sebe někoho blízkého. Kdo nás podrží v okamžiku, kdy si myslíme, že je všem nadějím konec.
Jiří Strach netočí povrchní příběhy. Každý jeho film, je jedno, jakého žánru, nám připomíná, že jsme lidé a měli bychom se podle toho chovat a i tak jednat.
Kdo zmeškal premiéru filmu Lajf v neděli, má možnost jej vidět na i-vysílání ČT. A nevěřte recenzím, které kritizují, aniž by viděli. Anebo vnímali. Pár jsem jich dnes bohužel četl.
Závěrem musím vyzdvihnout výkon slovenské herečky Božidary Turzonovové, protože to co vytvořila, bylo jednoduše grandiozní. Troufám si napsat, že mimořádná síla příběhu vznikla i díky jejímu výkonu.
