Článek
Kdo čekal, že zpravodajské agentury, televize či internetové stránky budou chrlit jednu zásadní informaci za druhou, musí být velice zklamán. Kromě několika málo nicneříkajících poznámek se svět nedozvěděl nic z toho, co se tam dělo a dohodlo. Nemastná neslaná prohlášení o tom, že jaderné zbraně nesmí být nikdy použity, rozhodně neodpověděla na otázku, co tedy s touto planetou bude dále.
Nic si nenalhávejme.
Slabý americký prezident a jeho démonický ruský protějšek dávají čínskému vůdci skvělou příležitost být tím třetím vzadu, který nakonec bude z neutěšeného stavu světa těžit nejvíce.
V této souvislosti si vzpomínám, jak jsme jako děti mezi sebou šířili údajné proroctví Sibyly, královny ze Sáby.
„Žluté národy se spojí v jeden celek!“ Samozřejmě že se jednalo o pitomost, lidovou legendu, pro kterou v historických pramenech neexistuje žádný doklad. Takové formulace vznikly v 19. století, pravděpodobně z důvodu obav z neznámého. Inu, nic nového, že?
Každopádně, zatímco po druhé světové válce přicházel mráz z Kremlu, nyní trochu přimrzá z Pekingu. A ze zmíněného summitu ten chlad vane opravdu silně.
Jaký tedy byl výsledek jednání ve vztahu k válečným konfliktům?
Pokud nějaký byl, tak jej účastníci utajili. Putin odjížděl zjevně nadšený, přestože mu čínský prezident nepodal ruku. Trump následně telefonoval a kritizoval Evropu za pomoc Ukrajině, aby to následně Bílý dům popřel s tím, že to bylo myšleno jinak. A prezident velké Číny? Ten, kudy chodí, tudy se usmívá. Co se tedy v Číně dojednalo?
Rozdělili si vůdcové svět? A podle jakého klíče?
Ohledně války na Ukrajině nejprve prohlásil Trump, že Putin je ochoten jednat o příměří. Putin následně vyzval Evropu, že pokud chce být součástí jednání, má přijet do Moskvy (nová doba, agresor si klade podmínky). No a pak to opět Putin rozsekl s tím, že žádné příměří nebude.
Světe div se, světe boj se.
Protože tohle už není legrace. Ne že by někdy byla, ale ve chvíli, kdy vidíme – a já se nebojím to napsat napřímo – nechutné lísání se Trumpa k Putinovi, jeho aroganci vůči Evropě a neochotu stát při ní v čase ohrožení, kdy jsme svědky jeho zlehčování přímých hrozeb, je třeba se ptát, zda má ještě Evropa v USA spojence, nebo už zůstala sama.
A zpět k čínskému summitu je dobré se zamyslet, zda náhodou nedošlo k novému rozdělení světového vlivu.
Evropa se ocitla na křižovatce dějin. Hraje se o Evropu, ale bez Evropy. A vůdcové evropských zemí a EU se tváří, jako by vše měli pevně v rukou.
Nic není vzdálenější skutečnosti a jistě není náhodou, že drony a rakety dopadly na polské území pár dní po summitu v Číně a že to Trump označil za nevýznamný drobný omyl. Jsem přesvědčen, že takových omylů bude přibývat.





