Článek
Cítíte z mých slov ironii? Sarkasmus? Ale ne. Jen možná trochu únavu a deziluzi. A taky trochu té obyčejné lidské a české nechápavosti.
Vládní koalice vede zemi od svého zvolení do velkých problémů, ale největší rozruch a vlnu protestů spustila její snaha zrušit televizní poplatky. Chápete to někdo? Já to chápu a rozumím tomu. Co mi ale zůstává záhadou, je to, že je to hlavním heslem. Nikdo podrobněji nerozebírá rizika, která může přinést přesunutí financování do státního rozpočtu. Nikdo z těch, kdo demonstraci svolávají, nepoukazuje na to, že vláda veřejnosti lže, protože tím, že se financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků přesune na rozpočet, zůstane tato platba i nadále na občanech, tentokrát formou daní. A tak, pokud se v současné době můžete této povinnosti za určitých podmínek vyhnout, po změně už to možné nebude.
Koukám, jak celá země vstává, zpíval kdysi Michal Tučný a já se nyní taky koukám a ptám se, co to přinese. Samozřejmě je to signál směrem ke Sněmovně, k vládě. Nemyslím si sice, že by to komukoliv nějak dělalo starosti. Poslanci mají svoje místečko jisté a vláda… po všech skandálech, které ji provázejí, po vzájemných neshodách, kdo by si myslel, že nějaká Letná může něco změnit.
Je tady ale ještě jedna záležitost.
Setkání organizuje Milion chvilek pro demokracii a pan Minář jako jeho hlava. A zde vidím největší problém. Kdo je vlastně pan Minář? O co mu jde? Jaká je jeho skutečná agenda? Ne, nenakazil jsem se syndromem Rajchl. Nehodlám šířit jeho prázdné floskule o podvodu a podobně.
Avšak…
Vážně. O co panu Minářovi a jeho Chvilkám jde? Protože doba, po kterou působí na politické scéně, je dostatečně dlouhá, aby se přesunuli na vyšší úroveň. Dnes už nemůže argumentovat tím, že nemá dostatek zájemců na založení strany či jiného politického subjektu. A přesto stále zůstává vzadu. Tím, kdo čas od času jen zorganizuje jakési setkání na náměstích. Dostat půl milionu lidí na Letnou je jedna věc, ale pak by měl nastat další krok. Nějak tu sílu zužitkovat. A tahle snaha mi tu schází.
Od roku 1990 už mám nedůvěru k novodobým prorokům a za poslední dekádu se ta nedůvěra ještě zvýšila. Vždy, když se objeví někdo nový, kdo národu slibuje ráj na zemi a že pro něj vypustí třeba i duši, se nakonec ukáže jako obyčejný žvanil, kterému jde jen o vlastní koryto.
V čem je tedy současná situace odlišná?
Jsme svědky už několikátého protestu. Všechny jsou mohutné, dalo by se říct. Žádný z nich nepřinesl významnější efekt. Je otázkou, jaký výsledek přinese neděle a také co vlastně kdo očekává, že nedělní demonstrace na Letné přinese kromě už zmíněného zpěvu a už tradičních pokřiků a transparentů. Babiše do koše určitě nikdo nehodí.
Jak jsem napsal, pan Minář se zrovna moc nežene do politického kolbiště. Není vidět z jeho strany snaha přispět ke změně. Proto mě udivuje, že opozice neprojevuje snahu ukázat svou sílu, pokud nějaká je. ODS jde pomalu ke dnu, Piráty je lépe nevidět a hlavně neslyšet, ale STAN by mohl nějakým způsobem přispět. Zatím se ale zdá, že politici vše sledují zpovzdálí, což se mi jeví jako trochu pokrytecké, protože už v neděli večer jich budou plné sociální sítě a následující dny se budou rozplývat nad tím, jak národ dal najevo svou nespokojenost.
Takže:
Ačkoliv vím, že nedělní Letenská pláň nepřinese žádnou výraznější změnu do českého politického rybníčku ani na plánech vlády na financování veřejnoprávních médií se nic moc nezmění, něco pozitivního tato demonstrace opravdu přinese…
Lidé se sejdou, uvidí herce, bude vládnout dobrá nálada, všichni budou pozitivně naladěni a to hlavní, milý čtenáři, to opravdu nejhlavnější je, že nedojde k rabování, nebudou rozbité výlohy, policisté nebudou muset nikoho rozhánět a Praha, matička stověžatá, zažije klidnou noc.
