Článek
Pamětníci jistě vzpomenou nejen na Holky z porcelánu nebo Holku na zabití, ale také na skvělý výkon v Bakalářích v povídce „Husa“, případně na třídílnou televizní hudební komedii Zdeňka Podskalského o ohnivých ženách.
Její role jak ve filmu, v televizi, či na divadelních prknech se od počátku vyznačovaly vyzrálostí a přirozeným, nenásilným humorem. A to i v takových taškařicích, jakou byl film Dědictví aneb…
V očích veřejnosti stoupla i tím, jak pečovala o svého manžela Václava Havla. Vzdala se filmu a kariéry a vešla do světa, který pro ni byl do té doby cizí. Přesto uspěla a jako první dáma dělala České republice čest, kamkoliv s manželem přijeli nebo přiletěli.
Bohužel jeho smrt a nová doba jí moc příležitostí k rozvoji nepřinesly. O co méně kvalitních příležitostí ve filmu a v televizi dostávala, o to více zajímavých rolí vytvořila na prknech Divadla na Vinohradech. Což ovšem široká veřejnost moc nevnímá.
Přesto si myslím, že paní Havlová si nezaslouží útoky a urážky, kterými je častována.
Na druhou stranu jsem ovšem se smutkem četl článek, kde píše o pauze na sociálních sítích, ve kterém uvedla, že Facebook zrušila a že tam chodí lidé starší.
Paní Havlová je dáma, a proto se nesluší psát poznámky o jejím věku. Nicméně to, co prohlásila, je jí nedůstojné. Právě starší lidé si pamatují role, které bavily, které přinášely smích, radost i slzy. Dnešní mladá generace sotva plně ocení její umění a její úctyhodnou životní cestu.
A pokud si myslí, že s přibývajícími čísly u jejího věku mládne, pak se mýlí a může přijít těžká deziluze.
Paní Dagmar Havlová i v počátcích nebyla diblíkem českého filmu, televize a divadla, ale dámou s velkým D.
