Článek
Proto nemohu pochopit jeho postoj vůči prezidentu Petru Pavlovi.
Aby nedošlo k omylu, nevadí mi, že ho nemá rád. O tom je demokracie. Právo volby, koho ano, koho možná a koho rozhodně ne. Je to naprosto v pořádku.
Co mi vadí, je důvod, který pan Kocáb prezentuje pro svou averzi.
Nejsou to prezidentovy kroky ve funkci, jeho schopnost či neschopnost vykonávat tento úřad. To odmítání je pevně založeno na krátkém období z minulosti Petra Pavla.
V den výročí konce totalitního režimu tak v rozhovoru Michael Kocáb vyvolává duchy minulosti, přestože samotný prezident za oněch 37 let prakticky dokázal, že se jeho životní cesta ubírá směrem k demokracii. Naproti tomu pan Kocáb, který při sebemenší příležitosti dává najevo svou víru, zapomíná na biblické „nesuďte, abyste nebyli souzeni“.
Ve svém rozhovoru odmítá zdůvodnění Pavlovy volby jako volbu menšího zla a říká, že je to jako „volit mezi Satanášem a Belzebubem“.
No a aby toho nebylo málo, dodává, že Pavlova účast při oslavách je, jako by s květinami přišel samotný Husák.
I během zmíněného rozhovoru je zmíněna Bible. Tak bych panu Kocábovi rád připomněl další pasáž, která říká: „Po ovoci poznáte je.“
Co je tím myšleno? Mnohé. Jak známo, v Bibli aby se někdy čert vyznal. Píše v podobenstvích, nicméně zde se lze orientovat poměrně snadno. Je nutno pohlížet na výsledky práce a činnosti a nesoudit povrchně.
To, že se Petr Pavel „spustil“ s totalitním režimem, je fakt, nicméně tento krok nezůstal v jeho životopise osamocen. Všichni víme, jaké byly jeho kroky po roce 1989, co dokázal, jakých ocenění se mu dostalo… mimo jiné i od prezidenta Václava Havla, který mu udělil medaili Za hrdinství.
Na to vše Michael Kocáb zapomíná a opakuje svou ohranou písničku o členství v KSČ. Jako by nevěděl, jaké procento národa si toto stigma nese a že bude trvat minimálně ještě jednu generaci, než zmizí. A je smutné, že zatímco odmítání Petra Pavla se stalo pro Kocába velice důležitým, tak stejně aktivní není vůči premiérovi anebo předsedovi Poslanecké sněmovny Tomio Okamurovi, který komunismus prohlásil za to nejlepší, co lidstvo vymyslelo.
Dovolím si drobné srovnání: kdo v současnosti České republice škodí nejvíce? Je to prezident Petr Pavel se svým tři roky trvajícím členstvím v KSČ a následnou prací pro demokracii, anebo výše zmínění pánové a někteří další, kteří svými současnými aktivitami budí přinejmenším rozpaky? A to dokonce i ti, kteří stigma členství v KSČ na svých bedrech nenesou.
Michael Kocáb pro mě byl vždy člověkem, který udělal pro Československo a Českou republiku hodně dobrého. Proto cítím velké zklamání, že uvažuje takto povrchně a vynáší soudy v zásadním rozporu i s tím, v co sám věří.





