Článek
Jistěže mám své preference, ale protože nejsem nikomu politicky zavázán, mohu psát tak, jak opravdu chci a hlavně to, co opravdu cítím. A to se týká i sobotní demonstrace na Letné.
A bez obalu mohu napsat, že mé naděje se nenaplnily. Bohužel
Netajím se názorem, že demonstrace na náměstích neřeší problémy a v nejlepším případě mohou být jen prvním krokem, jakýmsi varováním. Takto jsem sobotní akci vnímal s tím, že jsem doufal v poměrně obsáhlejší dramaturgii. Nestalo se. Lidé dostali standardní představení, ne moc odlišné od všech předchozích. Snad jen ta modlitba pro Martu tam nezazněla. Anebo jsem jí promeškal. K mé radosti, protože už mi leze krkem stejně jako národní hymna. Důvodem této averze není nechuť ke skladbě, ale k tomu, obě jsou zneužívány naprosto všude v nejnevhodnějších okamžicích. Přitom, pokud se jedná o národní hymnu, to by měl být klenot, který je použit pouze pro významné chvíle.
Samotná demonstrace začala zajímavě. Vzkaz pana Mináře Rajchlovi mě příjemně naladil. Je dobré slyšet, že je více lidí, kteří se tohoto právníka nebojí a umí s ním jednat jeho jazykem.
Po panu Minářovi nastoupil Ivan Trojan a jeho proslovem mohla demonstrace prakticky skončit. On totiž během několika málo minut řekl vše, co mělo zaznít, a dokonce i něco navíc. K mému příjemnému úžasu poukázal na prapodivné fungování ODS. To jsem opravdu nečekal, ale bylo to nutné, protože pravdou je, že tato strana koalici rozložila, a smysluplná opozice je v tuto chvíli pouze STAN. A ti mají problémy především díky útokům ze strany vlády, a proto není snadné dát opozici nějak kvalitně dohromady.
Jak jsem napsal, Ivan Trojan řekl vše podstatné a to, co zaznělo následně už bylo jen opakování vyřčeného. Pan Svěrák, ve vší úctě a úklonu vůči němu, se nevyhnul, pro něj typickému patosu, na což asi má nárok vzhledem k věku. Další řečníci už jen opakovali v různých formách a variantách to, co řekl jako první Ivan Trojan.
Rád bych se ale zastavil u Mikuláše Mináře, který mě sice příjemně naladil v úvodu svým jednoznačným vystoupením vůči Jindřichu Rajchlovi, nicméně jeho další slova a projev už byly spojeny spíše s údivem.
Nejprve mi přišlo divné, když říkal, že na základě nezájmu se rozhodl nezaložit politickou stranu. Tato slova mi zavánějí hodně silně populismem, protože sondovat nejprve, zda je o politický subjekt zájem a teprve pak jej založit mi nedává smysl. Nevím, jak to, kdo vnímá, ale já z toho mám pocit, jako by pan Minář se bál náročné práce, a tak to raději přehodil na veřejnost. S tímto přístupem ale nemá moc silný mandát k tomu, aby cokoliv řešil.
Pak ale přišla druhá část a s ní jeho hlavní vystoupení sobotního dne, kde dlouhé minuty mluvil jednu frázi za druhou, klišé střídalo klišé, včetně výzvy k davu, aby zakládali jakési buňky a slíbili si, že budou něco dělat / Co?/ a to vše zakončil něčím, co je opravdu těžké strávit.
Na demonstraci, která fakticky byla proti vládě Andreje Babiše, se Mikuláš Minář teatrálně obrátil na opoziční strany s dotazem, zda by si uměly představit možnou menšinovou vládu Babiše s tolerancí, bez účasti extremistických stran. Můžete se mnou nesouhlasit, ale tím pan Minář celý smysl demonstrace zabil. Kromě toho, že jaksi nelze změnit poměr sil ve sněmovně, takže krok, o kterém spekuluje, by maximálně vedl k neprůchodnosti čehokoliv, včetně tedy fungování vlády, která by byla paralyzována. Netuším, co měl vlastně na mysli. Snad odvolání ministrů SPD a Motoristů a nahrazení je ministry ANO? Bláznivá myšlenka. Pak je tady druhá varianta, že měl na mysli budoucí volby. Tím ale automaticky předpokládal opětovnou výhru ANO a Babiše a SPD a Motoristů. Pak ale nedává smysl předešlá výzva občanům k aktivitě.
Bylo to hodně zvláštní.
Jaký je tedy můj celkový dojem ze sobotní demonstrace?
Pokud ve vás předešlé řádky vyvolaly pocit, že negativní, pak je to pravda jen částečně. Je moc dobře, že se podařilo dát znovu dohromady takovou masu lidí. Je dobře, že vláda mohla vidět, že ne všichni jí vše zobou z ruky. Že občané jsou nespokojení. A nehraje roli, jestli na Letné bylo sto nebo třista tisíc. Důležitý je ten hlas, který zazněl. Organizátoři by si ale měli ujasnit, co vlastně chtějí. Protože slova o tom, že v následujících měsících někdo něco uvidí, znějí jako projev ze sněmovny. Něco se slíbí a druhý den o tom slibu nikdo nic neví. Milion chvilek by si celkově měl ujasnit svou pozici na scéně. Dostat občany na Letnou je krásná věc, ale naplnit jejích očekávání a touhy je mnohem těžší a důležitější. Hlavně pan Minář by měl jasně říct, kam směřuje jeho politická a filozofická mysl. Zmínil Gandhího, což mě vyděsilo. Opravdu nepotřebujeme pacifistu. Snad to tedy bylo myšleno jen jako výzva k mírovému odporu vůči vládním krokům. Jaké by ty kroky měly být, to jsme neslyšeli. Jen vágní hrozba, že „pokud zestátní televizi, tak se stane něco, co nezažili.“ Pokud si pamatuju, podobnou hrozbu pronesl vůči Petru Pavlovi ministr Macinka. Celkově pan Minář působí takovým dojmem ani ryba, ani rak. Hodně pěkných slov ale nic konkrétního.
Na svolání stovek tisíců lidí na náměstí to asi stačí, ale stát se jejích vůdčí osobností a hnacím motorem, který ukáže cestu, to v něm nevidím. A obávám se, že po dnešku je lidí, kteří mají názor podobný tomu mému více. Mezi účastníky demonstrace určitě.
Přesto se jednalo o velice potřebnou a užitečnou akci. Teď si musíme počkat na další vývoj.
