Článek
Další ročník festivalu písní a tance Eurovize je za námi a já, i když to není moje preferované téma, bych o něm rád zmínil několik vět.
Na úvod ale musím zdůraznit, že mým stylem je rock, a hlavně black a doom metal. Pokud by někdo z tohoto textu usoudil, že jsem příznivec toho, co proběhlo ve Švýcarsku, pak je dotyčný na velkém omylu. To jen pro pořádek.
Letošní ročník přinesl oproti těm minulým jedno překvapení. Tedy alespoň pro mě. V nabídce písní převažovaly ty, řekněme s označením beat pop. To označení jsem si vymyslel, protože pro styl, který umělci předváděli neznám přesné označení. Snad až na nudné zástupce Portugalska, měly všechny skladby snadno čitelnou a rytmickou složku. Ubylo uměle vytvořených prezentací, ubylo zbytečného zveličování sexuálních odlišností a přibyl humorný prvek, což bylo osvěžující oproti minulým ročníkům. Zástupce Estonska stejně jako skupina ze Švédska určitě hodně diváků pobavili. Bratrská dvojice z Islandu zase přinesla porci mladé energie a zpěvačka z Luxemburgu zase půvab. Totéž platí o soutěžících z UK (prosím pochopte, UK je Velká Británie).
Zkrátka, letošní ročník Eurovize nebyl tím, co mu v minulosti bylo vyčítáno, tedy přehlídkou trapnosti, ale letos vyhrála hudba. A rozhodování o vítězi určitě nebylo snadné.
Moje preference směřovaly, stejně jako mých 20 hlasů do Izraele. Výkon Yuval Refael mně uchvátil jak zpěvem, tak prezentací. Bylo mi ale jasné, že u poroty dojde k pověstnému No Passaran. Tedy že neprojde. A to se nakonec i potvrdilo. Pouze Azerbajdžán dal plný počet bodů. Jinak se projevila nechuť a v hlasování národních porot Izrael obsadila 14 místo se 60 body. Pak ale došlo na hlasy nás diváků a najednou bylo vše jinak. Izrael se usídlila na čele a tam vydržela až do závěrečného rozstřelu s Rakouskem, které naopak vyhrálo u porotců. V tu chvíli se stalo cosi, co bylo černou skvrnou na celém večeru, na celém ročníku. Při čekání na výsledný počet hlasů pro Rakousko, moderátorky večera, hlavně ta, která stála uprostřed a dříve exhibovala se svým jazykem, se na jejích tvářích objevil výraz naprostého zděšení. To nebylo napětí z finálního okamžiku. V její tváři se zrcadlil strach s nenávistí. Obava, že Rakousko nedostane dostatečný počet bodů, aby předstihlo vedoucí Izrael. Tady je třeba připomenout, že na základě hlasování diváků, bezkonkurenčně vyhrála Izrael. Vítězem se ale nakonec, k až teatrální úlevě moderátorek stal zástupce Rakouska, zpěvák J. J. A já musím uznat, že ta výhra byla oprávněná. Předvedl skvělý výkon, a i když si jeho skladbu asi nebudeme hromadně broukat při krájení cibule nebo na procházce v lese, výhru si plně zasloužil.
Letošní ročník se tedy vymykal těm předchozím a doufejme, že podobné budou i další ročníky. Bude méně Conchit Wurst, méně Nema a více písniček. Protože i my, kdo holdujeme jiným stylům si pěknou a chytlavou melodii rádi poslechneme. A za sebe doufám, že poněkud nefér ignorování zástupců Islandu, tyto bratry neodradí. Potenciál rozhodně mají.
