Článek
Václav Havel po znovuzvolení prožíval krizi nedostatku důvěryhodných spolupracovníků a taky tak trochu i krizi osobnosti. Nedokázal srovnat své dvě polohy. Filozofického snílka a pragmatického politika.
Naproti tomu jeho nástupce, Václav Klaus zase předváděl, jak to vypadá, když se k moci dostane člověk sebestředný s převládajícím pocitem, že není na světě nikdo kdo by se mu mohl rovnat. A v tomto duchu pokračoval i následovník, Miloš Zeman, který ovšem svůj egocentrismus obalil slupkou hulvátství a arogance. A zatímco Václav Klaus ohromil svět svou zálibou v psacích potřebách, Miloš Zeman perlil svérázným překladem anglického názvu ruské dívčí punkové kapely.
A pak přišel den, kdy do funkce prezidenta republiky nastoupil někdo, kdo je dokonalým opakem svých předchůdců.
Od prvního dne ve funkci dal najevo, že prezidentský slib pro něj není jen frází, kterou podepíše a dále se jí nebude zabývat. Ukázal a ukazuje, že věta „chci být prezidentem všech“ pro něj znamená více než závazek, který není třeba naplnit.
Petr Pavel jasně ukazuje, že sice není politikem v pravém slova smyslu, ale že mu neschází cit pro skutečné poslání služby, do které byl vyslán třemi miliony voličů. Pozice prezidenta republiky je totiž především službou občanům a zemi, které slouží.
Na Hradě se objevil člověk, který odmítá být pouhým kašpárkem pro vládu a sněmovnu, ale rozhodl se aktivně účastnit dění společenského i politického.
A to je důvodem, proč se stal terčem zloby a nenávisti. A především pomluv a lží. Především jeho minulost je neustále propírána, i když pravděpodobnost jejího negativního vlivu na republiku už byla dávno vyvrácená.
V průběhu prezidentské kampaně mi velice vadilo jeho heslo, že chce do země přinést řád. Tak nějak to na plakátech bylo napsáno a mně to velice iritovalo. Znělo to až příliš vojensky, armádně. Nemám nic proti tomu, aby voják byl i v politice, ale nelíbí se mi přinášet do civilního života vojenské moresy. Proto jsem se ke kandidatuře Petra Pavla stavěl skepticky. Ale bylo jasné, že jeho protivník je daleko méně přijatelný. A čas ukázal, že Česká republika opravdu ten řád potřebuje. Rozklad politické kultury je natolik závažný, že bylo nezbytně nutné, aby v čele země, stal někdo rozvážný, kdo nebude budit pohoršení aférami a arogancí.
Kupodivu právě tato vlastnost, je u Petra Pavla největším trnem v oku těm, kteří si libují v šíření negativní nálady ve společnosti. Cokoliv Petr Pavel udělá, je v jejích vnímání špatné a škodlivé. A nejvíce je terčem posměchu jeho snaha být nablízku občanům a chovat se jako jeden z nich.
Petr Pavel - Facebook
V posledních dnech to můžeme vidět znovu. Jako prezident republiky se zúčastnil zahájení Olympijských her, a dokonce byl přítomen i výkonům některých sportovců. I to se stalo cílem nechutného útoků, kdy jeden z poslanců napsal toto:
„Nepotřebuji prezidenta, co hraje hokej a curling. Chci prezidenta, který má rovnou páteř a výjimečný intelekt.“
Snad nemusím psát, kdo je autorem tohoto nesmyslu, podobně jako mnoha dalších, díky kterým, a nikoliv díky vlastnímu intelektu se sám dostal do poslanecké sněmovny.
Dotyčný poslanec srovnává dřívější fotky Vladimíra Putina s těmi, které sdílí Petr Pavel. Dává mezi ně rovnítko, které tam ovšem ani zdaleka nepatří. Jen pro informaci. Tomu poslanci vadí, že prezident na veřejnosti předvádí svůj vztah ke sportu.
Petr Pavel je aktivní člověk. Sportovec. Milovník pohybu a také adrenalinu. Jedná se o jeho životní styl a také o způsob komunikace. Z každé takové fotografie je cítit, jak rád Petr Pavel tráví čas mezi lidmi a ne pouze v křesle prezidentské kanceláře. Jeho sportovní aktivity jsou projevem jeho přirozenosti. Takový prostě je.
Na druhou stranu Vladimír Putin nebo Lukašenko, podobné fotky pořizovali pro svou PR, aby ukázali, jak velkými a neohroženými vůdci jsou. Je naprosto směšné vůbec pomyslet na možnost porovnání s Petrem Pavlem.
Ale když jsme u toho porovnáváni. Vidíte rozdíly mezi prezidentem republiky Petrem Pavlem a jeho předchůdci Klausem a Zemanem? Já ano. Ten hlavní je, že Petr Pavel je občanským prezidentem. Jeho předchůdci byli prezidenty svých stran.
Nenechte se ale zmást pocitem, že tento článek je vyslovením podpory pro eventuální příští volbu. Nikoliv. Není tomu tak. Jediné, o co se snažím, je ukázat, jak nelehké je momentálně zůstat v České republice slušným člověkem na nejvyšší politické pozici. Dokonce je to považováno za slabost a špatnost. A to logicky vybízí k otázce, zda občané opravdu vzdali chuť podílet se na správě svých věcí a přenechali ji hazardérům a chamtivcům, kterým jde jen o jedno. Získat a upevnit si moc. Anebo napraví svůj omyl z posledních parlamentních voleb a ve volbách prezidentských zvolí člověka, který, podobně jako Petr Pavel, dá přednost čestnosti před politikařením.
