Článek
Tak divadlo skončilo a skončilo přesně tak, jak jsme všichni předpokládali. I když jistota tu nebyla. To ale nehraje roli. Vlastně se ukázalo, že tato sněmovna je naprosto nefunkční a poslanci se řídí osobními sympatiemi nebo naopak antipatiemi.
Výsledek rozhodně není obrazem důvěry ve vládu. Ta tu důvěru ztratila dávno. Jak ve sněmovně, tak ve veřejnosti. A bude trvat hodně dlouho než strany, tvořící koalici jakousi důvěru získají zpět. A možná se to ani nepovede.
Výsledek hlasování je důsledkem zákulisních dohod. A taky neschopnosti opozice. Totiž založit celý boj na lži a manipulaci, to není zrovna ideální strategie. Například, neustále tvrzení, že Česká republika je propírána v celosvětovém měřítku anebo že případ Bitcoin šetří FBI. To jsou jen dva z nesmyslů, které ANO nebo SPD šířilo. Ale upřímně, čert to vem. Není to poprvé a asi ani naposled, kdy politici v argumentační a faktické nouzi šíří bludy. I když to s FBI je opravdový bizár.
Důležité je, uvědomit si, co nám vlastně ty poslední dva dny ukázaly.
Že současná opozice se nezastaví před ničím, jen aby dosáhla svých cílů. Za jakoukoliv cenu. A současná kauza s bitcoiny se jí moc hodila do krámu. Stačí si připomenout situaci, jaká byla před vypuknutím tohoto maléru.
Strany vládní koalice pomalinku doháněly ANO. Nebylo to tak, že by ho dohnaly, či dokonce předehnaly. Ale ten poměr sil se vyrovnával dostatečně silně, aby Babiš měl neklidné spaní. To co se pak stalo, přišlo pro opozici jako dar z nebes. A také toho dokázala beze zbytku využít. A přitom to nestalo ani korunu. V přímém přenosu, před celým národem předvedli likvidaci vlády tak, jak by se jím to pomocí regulérní kampaně nikdy nemohlo podařit.
A že nedošlo k totální likvidaci to zase pro koalici takovou výhrou není.
Jednání poslanecké sněmovny je pro Petra Fialu a jeho spolupracovníky velkým varováním. Oni zapomněli, komu slouží, pro koho mají pracovat a komu se mají zpovídat. Ne, není to sněmovna, jak se rozkřikoval jakýsi poslanec dnes. Jsou to občané, jsou to voliči. Mimochodem, k tomu rozkřikování se. Krásně se odkopala paní Schillerová, která na adresu Evy Decroix pohrdavě utrousila, že měla prvně předstoupit před sněmovnu a pak před novináře a nakonec, před veřejnost. Takto přemýšlí ANO a opozice. A bohužel podobně přemýšlí i vláda. Občané pro ni jsou pouze pro ty volební lístky. Pak se na ně rychle zapomene.
Petr Fiala, Vít Rakušan a další dostali náramnou lekci. Nejsem si jistý, jestli přišla v pravý čas nebo pozdě. To uvidíme v říjnu. Tento týden jsme se mohli přesvědčit, s kým máme tu čest. A rozhodně není mnoho důvodů k nadšení. Dovolím si připomenout naprosto šokující vystoupení Tomia Okamury, který velice agresivním způsobem řval a dožadoval se příchodu ministra Stanjury. Toto extempore snad zapadlo v té změti jiných, nicméně to, co předvedl Okamura, nepatří v žádném případě do zákonodárného sboru civilizované země ve středu Evropy. Dalším politickým „nevychovancem „se ukázal poslanec Michálek, který se sice oprostil od agresivity, ale přidal o to větší porci arogance, se kterou si několikrát vyžadoval od ministra Stanjury to, co už bylo řečeno.
Máme tedy pro nadcházející volby dvě varianty.
Pokračování současné koalice, i když v poněkud redukovaném obsazení. Země bude pokračovat v nastaveném prozápadním kurzu, bude požívat jakéhosi respektu ve světě, ovšem občan -volič bude i nadále, řekl bych, na druhém místě zájmu.
Anebo zvolíme v tuto chvíli naprosto neprůhlednou variantu vlády ANO + ??? S kým bude ochotno se toho hnutí spojit. Z minulosti víme, že to, co dnes Babiš řekne, zítra nebude platit a pozítří ústy paní Schillerové nebo pana Havlíčka vzkáže, že to nikdy neřekl. Takže spojení ANO + SPD + PRO? To je děsivá varianta. A co kdyby přibylo Stačilo? Nechci ani domyslet.
