Článek
Nadáváme na vše a na všechny. Pokud nám nevadí ukrajinské vlajky, vadí nám ty duhové, a i kdyby ty zmizely, jsou lidé, kteří si znovu najdou důvod ke stížnostem.
Stalo se jednoho dne, v jedné pražské tramvaji, kde se vzal, tu se vzal, jeden takový nespokojenec. Nelíbila se mu duhová výzdoba tramvaje, a tak to dal najevo.
Možná měl něco upito, proto jeho argumenty působily kapánek směšně. Když tu se ze zadních sedadel ozval rázný hlas odvážného jinocha, který se rozhodl ukázat „dezolátovi“ zač je toho duha (nebo loket).
Referuje o tom zde na Seznamu Refresher a autorka článku se dojímá, jak to ten mladý a odvážný člověk tomu nelidovi naložil, jak projevil empatii, a i když sám není queer, empatie je otázkou hodnot. Fňuk, škyt. I slzička by ukápla při čtení.
Jenže slzy by zmizely velice rychle po pár vteřinách sledování a hlavně poslechu onoho videa. To najednou zjistíte, že ten mládenec vůbec není odvážný a empatický rytíř bez bázně a hany, ale je to docela obyčejný, prachsprostý hulvát, nevychovanec, který si myslí, že jediným relevantním argumentem, když s někým nesouhlasím, jsou vulgární nadávky a vulgární mluva obecně.
Byl to náramně zábavný rozdíl v tom, že ačkoliv onen rozhořčený cestující vykazoval jisté známky homofobie a hlavně hlouposti, jak jsem dříve uvedl, pravděpodobně způsobené kombinaci tepla a alkoholu, dokázal na invektivy a osobní urážky reagovat klidně, nezvedl hlas ani nevyhrožoval. Takže jsme sledovali minutový souboj arogantního zřejmě puberťáka se zástupcem „normálnosti“.
Co ovšem z toho vyplývá?
Jednak otázka, jestli opravdu autorka onoho článku na Refresheru považuje podobné chování za příkladné. A na to navazuje zamyšlení, zda komunita LGBTQ + stojí o podporu tohoto druhu. Pokud stále volají po ukončení diskriminace a toho, že většinová společnost na ně pohlíží s nevolí, je vhodné přijímat či adorovat podobná vystoupení?
Nevím, jestli autorka článku na Refresheru se k oné komunitě hlásí anebo se pouze chtěla někomu zavděčit, jisté je, že jí udělala medvědí službu.
